Lytvynov chytil šanci v "A" týmu: Snad jsem se odměnil

Stal se prvním dorostencem, který měl možnost zahrát si v Letňanech za druholigový "A" tým. A svou šanci ve středečním utkání proti Vrchlabí chytil parádně. Na 17letého obránce Ivana Lytvynova se snášely ódy ze všech stran - nejen od trenéra Aleše Tottera, ale i od Davida Pojkara, který obléká dres soupeře. "Sám jsem z toho příjemně překvapený. Byla to skvělá zkušenost," říká letňanský talent.

Kdy jsi se dozvěděl, že tě čeká premiéra ve II. národní lize?
V neděli. Zrovna jsme doma večeřeli, když mi volal trenér Totter, abych se v pondělí hlásil na tréninku. Trochu mě to zaskočilo, ale pak jsem byl nadšený a rodina z toho taky měla velkou radost. V úterý se definitivně potvrdilo, že s týmem do Vrchlabí odcestuju.

Což tě asi bude stát nějaké zápisné, že?
Myslím, že dám v šatně dvě stovky. Tomu asi neuteču. (usmívá se)

Byl jsi nervózní?
Vlastně ani ne. Čekal jsem, že budu, ale cítil jsem se v pohodě a snad to přenesl i na led. Chtěl jsem nezklamat a naplnit nějaká očekávání. Tak doufám, že se mi to povedlo.

V čem byl mezi dospělými největší rozdíl oproti extralize staršího dorostu?

Je to všechno o dost rychlejší, na vše máte méně času. Je to silovější, hráči u toho víc přemýšlí. Vím, že jsem oproti nim slabší fyzicky, ale zase se to snažím dohánět bruslením a technikou. Já se toho nebál. Věřil jsem si.

To bylo vidět. Trenér Totter tě dokonce stavěl i ve vypjatých závěrečných minutách...

Až to možná bylo nakonec už trochu nepříjemné - teď mluvím o té atmosféře. Byla tam skoro tisícovka lidí, já jsem na nic takového nebyl doteď zvyklý. Ale nějak jsem se to snažil pustit hlavy a věnovat se hře. Lidé tam křičeli, stěžovali si na neodpískané fauly, Vrchlabí neuznali před koncem gól z ofsajdu. Byla to už holomajzna.

Překvapilo tě, že jsi na ledě dostával tolik prostoru?
Strašně si té důvěry vážím, vůbec jsem nečekal takový ice-time. Podařilo se mi přihrát na gól, beru ten bod a vítězství jako takovou odměnu, že jsem to zvládl. A spoluhráči ke mně taky byli úplně v pohodě... Hned mě přijali za svého, nepocítil jsem žádný tlak. V obraně se to ten zápas kvůli častým vyloučením dost točilo, takže jsem ani neměl nějakého stálého parťáka. Ale s tím já problém nemívám. Jen jsem si plnil své úkoly.

Trenér by tě prý rád využíval v dospělém mužstvu pravidelně. Jak se to poslouchá?
Jsem připravený o své místo bojovat. Jenže se neví, jestli mě budou pouštět ze staršího dorostu, který se potřebuje udržet. Uvidíme, kdy dostanu další šanci... Tuhle sobotu to prý nebude, tak budu čekat, kdy mě zase povolají. Nehraju teď málo zápasů, ale cítím se úplně v pohodě. Žádná únava. Až jsem z toho překvapený.

Necítíš, že bys chtěl už ve starší kategorii zůstat?
Před sezonou jsem odehrál za sparťanskou juniorku jeden přípravný turnaj, už tam se mi docela dařilo. Teď jdu zase o kategorii výš. Cítím, že mám možná na víc než na starší dorost, ale vím, že se potřebujeme udržet. Co bude dál, se teprve uvidí.