Uldrich učil děti v Číně. Poslouchají vás jako hodinky, líčí

Zatímco někteří si už dopřávali od hokeje klid, on přijal nabídku a vyrazil do daleké Asie. Martin Uldrich se začátkem dubna zúčastnil přípravného kempu v Číně, kde s pár českými trenéry agentury SportsEvents učil desetileté hokejisty. "Zkusil jsem si něco nového a byla to skvělá zkušenost," vrátil se plný dojmů. Už příští středu zahájí v Letňanech letní přípravu s 5. třídou, a tak si užívá zbývající volno.

Jaké poznatky jste si z hokejového kempu v Číně přivezl?

Z čeho jsem byl opravdu fascinovaný, je jejich disciplína. Jak jsou pracovití. Už jsem o tom slyšel, ale dokud to nezažijete na vlastní kůži, neuděláte si reálnou představu. Nikdo si při tréninku nedovolil nedávat pozor, všichni poslouchají jako hodinky a zároveň jsou přátelští a sympatičtí. Jasně, byl jsem tam deset dní, takže se to může lišit od celoroční přípravy. Ale nadchlo mě to.

Jak jste s dětmi komunikovali?

Všechno bylo v angličtině. V Číně je hokej hodně drahý sport, hrají ho tam vlastně jen děti bohatých lidí, ale díky tomu jsou taky jazykově vybaveny, takže v tomhle nebyl problém. Oni žijí hodně ve spěchu, jsou hektičtí a dělají vše narychlo. Ovšem na ledě s nimi žádný problém nebyl.

Desetidenní kemp se odehrával v Šen-čenu. Jaké tam byly hokejové podmínky?

Překvapilo mě, že v Číně jsou ledové plochy především v obchodních centrech, zimák tam nenajdete. A to má Šen-čen 20 milionů obyvatel. My trénovali ve třetím patře obchoďáku a pronájem ledu na celý rok tam prý stojí 20 milionů korun. To jen pro představu, jak je hokej v Číně skutečně drahý... Bohatí lidé, kteří hokej sponzorují, se předhání o to, kdo má led ve vyšším patře.

V čem se malí čínští hokejisté liší od těch českých?
Chybí jim hlavně herní pojetí a herní myšlení, tuto kombinaci zatím moc nezvládají. Pořád je vidět, že je to pro ně nový sport. Ale je to stát, kde je velký kapitál a obrovská konkurence, takže si dokážu představit, že až do toho začnou investovat mraky peněz, mohou se nám za nějaký čas vyrovnat.

Můžete přiblížit, na jaké hokejové úrovni jsou desetileté děti v Číně ve srovnání s těmi českými?

Neviděl jsem výběry, takže hodnotím jen děti, které byly na našem kempu. Ale když budu srovnávat základní věci jako bruslení kolem kuželů, práci s pukem a podobně, jsou na tom podobně jako Letci o dva, tři roky mladší. Hodně mě tam překvapili přepečliví rodiče, kteří své děti před tréninkem oblékali do výstroje a po tréninku je zase svlékali. Jak jsem ale řekl - na ledě byli všichni disciplinovaní a mělo to pevný řád.

Jaký byl vlastně cíl vaší mise?

Předvést Číňanům českou hokejovou školu. Hodně jsme se zaměřovali na stanoviště s různými dovednostmi, což si moc pochvalovali a oceňovali, že se koukáme na detaily. Trénovali jsme denně dvě hodiny ráno a dvě hodiny večer, a to asi třicet dětí + osm gólmanů (trenérem brankářů byl gólman letňanského "A" týmu David Pírs - pozn. red.). Všechno klapalo, jen jednou jsem tam zažil malé faux pas.

Povídejte.

Ten kemp sponzoroval asi desátý nejbohatší člověk v Šen-čenu. Když se nám šel během tréninku představit, slušně jsem ho odmítl, že teď nemám čas, ať počká na později. Kdo to je, jsem se dozvěděl až pak, ale on takovou reakci kvitoval - prý se mu líbilo, že jsem chtěl nejdřív dokončit svou práci. Hokeji nerozumí, ale je to velký byznysmen, takže i na tuhle příhodu se díval pohledem obchodníka.

Umíte si po této zkušenosti představit, že byste v Číně odtrénoval třeba celou sezonu?

Rozhodně. Mně tam bylo opravdu příjemně, cítil jsem se dobře, všichni tam jsou hrozně vstřícní. Ta jejich nátura mě nadchla. Navštívili jsme i Hong-Kong, který je víc evropský, ale v Šen-čenu je zase víc zeleně a je to oproti Hong-Kongu víc rozlehlé. Pivo sice mají Číňané horší, ale ta jejich kuchyně, to je tedy třída.

_{V Číně občas narazíte na hokejové kuriozity. Například na této tabuli máte pečlivý návod, jak na ledě vstát, když zrovna upadnete.}