Většina hokejistů má už dávno po sezoně, to jeho syna čeká vrchol, který dosud nezažil. A kdoví, zda ještě někdy zažije. "Jsem nervózní jako prase. A každý den se to stupňuje," přiznává pro web Letců Karel Vrána, otec dnes už slavného Jakuba. V noci z pondělí na úterý startuje očekávané finále Stanley Cupu a letňanský odchovanec bojuje za Washington. Ve své první kompletní sezoně v NHL.

Jak vlastně prožívá čekání na finále Stanley Cupu táta, který má v jednom z týmů svého syna?
Já to prožívám jako prase, to se klidně přiznám. Na Kubu to nechci přenášet, takže se ho vždycky snažím hlavně uklidňovat, že se nic neděje a že je to jen hokej. Ale upřímně? Pro mě je to strašné.  

Předpokládám, že samotní hráči musejí mít v takové fázi chladnější hlavu.
Vůbec si neumím představit, co se v hlavách honí jim, v jaké situaci momentálně jsou. Ale je to tak - oni do finále musejí jít s čistou hlavou, s Kubou si o tom taky povídáme. Co vím, tak celý Washington je na nohou, lidé to tam strašně prožívají. Modlím se, aby to dobře dopadlo.

Máte před zápasy v play-off své rituály?
To mám a není jich málo! Ale nemůžu je prozradit, vždyť bych to pak všechno zakřikl. Možná to řeknu po finále, teda když dobře dopadne. (směje se) Teď mě ale pochopte.

Vy se Jakuba chystáte podpořit přímo na domácích zápasech, je to tak?
Ano, v pátek odlétám do Washingtonu na obě domácí utkání. Zpáteční letenku mám naplánovanou na 7. června, což znamená, že by to mělo skončit po čtyřech zápasech. (směje se) Ne, myslím si, že to tak snadné nebude. Takže let domů asi budu muset potom přebukovat. 

Capitals jsou po 20 letech ve finále, pohár ještě nikdy nevyhráli a touha Alexandra Ovečkina je až nakažlivá. Souhlasíte?
Je to něco šíleného. On je v tom klubu 13 let a nikdy se tak daleko nedostal, podobně je na tom i Nicklas Bäckström. Oba jsem měl možnost blíž poznat a oba to jsou skvělí kluci. Když to srovnám s Kubou - on hraje v NHL svou první kompletní sezonu a hned se dostal až tak daleko. Tím, jak je mladý, to možná neumí ještě tak docenit, protože se mu to povedlo hned. Ale vezměte si, že na to někdo čeká tak dlouho. A někdo, kdo tolik let patří k nejlepším hráčům na světě. Ten tým to cítí. Strašně bych to Ovečkinovi přál.

Jeho jméno se před finále skloňuje ze všech stran...
Je to opravdu úžasný člověk a perfektní lídr. To jsem viděl už v sezoně, kdy jsem byl pozván na venkovní father trip, kde hráče doprovázeli jejich tátové. On je vidět všude, na venkovních zápasech, v domácím prostředí, všude. Je prostě neskutečný.

Čeho jste si u Ovečkina při návštěvě v zámoří všiml?
Třeba takové zdánlivé maličkosti. Ve Washingtonu má tým tréninkové haly v pětipatrové budově, před jejímž vchodem čekají každý den fanoušci. Hodně hráčů už chodí jinudy, ale Ovečkin ne. Každý den těch třináct let chodí hlavním vchodem, aby se s nimi vyfotil a podepsal se jim. Nemusel by to dělat, ale dělá to... Ti lidé ho tam zbožňují a on to ví, je to klubová legenda, a přesto se chová pořád stejně. Po tréninku pravidelně rozdává dětem hokejky. V týmu jsou úžasní všichni, ale Ovečkin je opravdový lídr. Srdcař, který vždycky dýchal jak za svůj národní tým, tak za svůj klub. 

Je to velký příběh, který ale na druhé straně píší i Vegas Golden Knights, co říkáte?
Páni, první sezona v NHL a hned finále! Úžasné! Byl to pořádný šok asi pro všechny. O to pikantnější bude finále v tom, že teď pro Vegas pracuje spousta lidí, kteří dříve pracovali pro Washington - Vojtou Kučerou počínaje. Já Vegas celé play-off fandil, ale teď už jim nefandím. (směje se) 

Z letňanského pohledu je to však až neuvěřitelná věc...
Nepřeháním - tady se píše malý letňanský Hollywood. Aby se dva lidé z tak malého českého oddílu utkali proti sobě ve finále o Stanley Cup, to je přece příběh jako blázen. Navíc Vojta se hodně přičinil o to, aby Capitals Kubu draftovali. Ano, strašně moc bych mu to přál, ale až po nás. Ne teď a ne v jeho dresu.

Na kolik zápasů tedy odhadujete finálovou sérii?
Na šest, vyhrajeme 4:2. Opravdu v to věřím. Viděl jsem Vegas, hrají krásný hokej a mají fantastického trenéra, asi nejlepšího v NHL, ale poslední dvě série s Pittsburghem a Tampou nám daly takovou psychickou sílu, že už je nezastaví ani Vegas. Oni píšou krásnou pohádku, ale Washington na pohár čeká strašně dlouho.

I Jakub si na svou šanci musel počkat hodně dlouho. Necítí teď pořádné zadostiučinění?
Je fakt, že to měl těžké, prošel si obdobím, kdy to jen těžko dával psychicky. Kuba do organizace přišel v době, kdy vyhlašovala útok na Stanley Cup, měla kádr nadupaný hvězdami a v takové situaci není pro nováčky místo. Jenže před touhle sezonou už z týmu odešli čtyři výborní hráči a nahradili je mladí, kteří hrají parádně. Já si myslím, že je to ten rozdílový atribut, protože dodali mužstvu ještě větší rychlost a energii. Kuba si holt na tu šanci musel počkat o něco déle, ale teď si toho taky víc váží. A mně těší, že v takové fázi sezony hraje v prvních dvou formacích, což je důkaz toho, že si tu pozici pracně vybojoval a v klubu mu věří. Nakonec vše zlé bylo pro něco dobré. Teď už by to chtělo jen tu sladkou tečku.

A vy? Nepromítáte si letošní cestou play-off zpětně v hlavě Jakubovo dětství?
Něco vám povím: shodou okolností jsem byl minulý týden v Ice Areně s kamarádem na kávě. Když tam člověk tak sedí a rozhlíží se kolem sebe, všechno mu dochází. Víte, představa, že by Kuba přivezl ukázat Stanley Cup do Letňan a postavil ho do vestibulu arény, to je něco nádherného a strašně moc bych si přál, aby se to splnilo. On je tomuhle klubu za hodně vděčný, panu Zavadilovi (jeho někdejší trenér - pozn. red.) obzvlášť. A sám si to moc dobře uvědomuje.