V létě se musel vyplatit v Nymburku, aby mohl přestoupit do Letňan. "Teď vím, že jsem udělal dobře," tvrdí Dominik Barbora. Ve středu se 26letý útočník na led svého bývalého klubu vrací, jako jedna ze současných opor Letců. Vždyť třeba v sobotu "A" týmu pomohl dvěma góly k cennému skalpu favorizovaného Mostu... A to přitom ještě před pár měsíci zvažoval, že s hokejem skončí úplně.
Bývají pro vás zápasy proti Nymburku speciální?
Kdybych tvrdil, že ne, lhal bych. Ano, je to pro mě pikantní. S těmi kluky jsem byl dvě tři sezony, sedl jsem si s nimi, znám tam celý tým. Je to určité zpestření, ale budu se to snažit odehrát jako pokaždé - naplno.
V Letňanech hráči finanční odměny nedostávají, takže speciální svačinky se v kabině moc nevedou. Můžete nějak zvlášť své spoluhráče motivovat?
(usměje se) Nevím, jestli motivovat, ale určitě můžu poradit, co na koho platí. Vím, kdo víc drží puk, vím, na koho hrát do těla, komu co jak otrávit. V tomhle směru bychom se na zápas mohli dobře připravit.
Ale v předchozích dvou zápasech Letci na tohoto soupeře recept nenašli. Co by tedy mohlo pomoct?
Oni mají dobré, zkušené útočníky, kteří si umějí pohlídat puk. Ale když budeme aktivně napadat a tlačit na beky, můžeme jim zkomplikovat rozehrávku. Třeba tudy může vést cesta, důležité je, jak budeme držet taktiku. Pamatuju si zápas s Řisuty, kdy jsme vedli 3:0 a pak jsme se najednou zbláznili a upustili od naší hry. Stálo nás to body.
Ovšem proti Mostu to byl v sobotu jiný příběh...
Právě proto, že jsme dělali přesně to, co jsme si řekli, a proměnili své šance. Když se vám povede zápas s tak silným soupeřem, dodá vám to energii i sebevědomí. Najednou si jste jistější na puku, věříte si. Bylo by fajn toho využít i v dalších kolech.
Tým v posledních třech zápasech dvakrát vyhrál. Cítíte, že se vymanil z krize?
Jasně, už na náladě v kabině je to znát. Když byla ta dlouhá série porážek, nikomu se nechtělo moc pracovat, psychicky vás to nalomí. Ale teď už je zase vidět, jak mají tréninky náboj. Jsou lepší. Baví nás to.
Proč jste se vlastně rozhodl přijít do Letňan?
V Nymburku byla velká konkurence, neměl jsem tam jisté místo. Ze začátku jsem odehrál pár přípravných zápasů, ale pak začaly neshody, protože mateřský Kolín za mě požadoval odstupné, které Nymburk nebyl ochoten akceptovat. Když jsem si zavolal s trenérem Seidlem a bavili jsme se o Letňanech, rozhodl jsem se, že se vyplatím sám. Přišlo mi škoda vykašlat se na sezonu, když jsem celé léto intenzivně trénoval.
O jakou částku se jednalo?
O 15 tisíc korun. Ale nakonec jsem to ukecal na pět a té částky rozhodně nelituju.
Takže angažmá v Letňanech vnímáte jako dobré rozhodnutí?
Já rozhodně. V Nymburku bych hrál nanejvýš třetí lajnu, tady mám obrovský ice-time, dostávám prostor v přesilovkách i oslabeních, cítím větší kontrolu na puku a to vám dodá sebevědomí. Navíc v Letňanech jsou hodně bruslící tréninky, takže mám i lepší fyzičku. A teď mi to konečně začalo i trochu padat.
Nevadí vám, že se v Letňanech kvůli hostování hráčů hodně točí sestavou?
Každý, kdo sem přišel, s tím do toho šel. Tak je to tady nastavené. Na to se nemůžeme vymlouvat, s tím se prostě musíme poprat. Já teď momentálně hraju se dvěma juniory a vyhovuje mi to, protože jsou draví a hodně tam toho odbruslí. Mám přes sto kilo, nikdy jsem nebyl extra rychlý hráč, takže se spíš snažím podržet puk kolem brány a v rozích. A samozřejmě vystřelit.
Kam vůbec směřují vaše hokejové ambice?
Nevím, jestli je ještě možné se posunout. Kdyby přišla nabídka z vyšší soutěže, samozřejmě po ní půjdu. Ale vždyť já ještě nedávno nevěděl, jestli vůbec budu hrát...
Proč?
V únoru se mi narodí syn a životní priority se mění.
Těšíte se na otcovství?
Hrozně moc. Ale na druhou stranu mám i obavy, že se moc nevyspím. Už teď je to raubíř, hodně kope, nemá rád, když se přítelkyni sáhne na břicho. Asi to bude nervák po ní, ona je takový čert. (směje se)
