V Letňanech hokejově vyrůstal a také odstartoval svou trenérskou kariéru. Po šesti letech však Letce opouští, protože kývl nabídce Slavie. "Jsem tomuto klubu za hodně vděčný, ale je třeba jít dál," říká 26letý Martin Kotyra. S Letci prožil dva roky ve II. národní lize, pomáhal zde vychovávat spoustu dětí. A sám sbíral porci cenných zkušeností. Odteď ho potkáte na straně soupeře, kde povede 4. a 5. třídu.

Když se ohlédnete za posledními pěti roky v trenérské funkci... Co vám to dalo?
Dost jsem se tady naučil. Ze začátku to bylo divné, protože jsem ještě hrál, ale pak jsem se naučil vnímat věci z jiného úhlu pohledu. Jak přistupovat k dětem, jak přistupovat k rodičům... Dneska vím, co jsem dělal správně, ale taky si samozřejmě uvědomuji spoustu chyb.

Jaké chyby jste dělal?
První, co mě napadne, byla z počátku špatná komunikace s rodiči. Jak se lépe chovat k dětem. Byly tam i chyby v trénincích. Jenže chybami se člověk učí, musíte sbírat praxi a zkušenosti, abyste se mohl zlepšovat. Během těch posledních let jsem tohle všechno poznával.

Takže cítíte, že jste se profesně obohatil?
Už to, že si uděláte trenérskou licenci B, vám něco ukáže. Začal jsem přemýšlet jako trenér, což mi trvalo tak dva, tři roky. Dneska už vím, co chci na trénincích přesně dělat i s ohledem na biologický věk. Ostatně v trenérské profesi jsem si prošel všemi věkovými kategoriemi od prcků až po dorost a dospělé. Pro mě je to hrozně zajímavá práce. 

Neodchází se vám z Letňan snadno, že?
Víte, byl jsem třeba nadšený, když jsem po Frankovi Kučerovi převzal ročník 2011, to mě hrozně chytlo, protože tam byla skvělá parta i skvělí rodiče. Snad jim to vydrží dál.

A co byste vzkázal všem dětem v Letňanech?
Ať se snaží a makají dál, protože všechno je otevřené. A hlavně ať všichni drží pospolu. Trenérům pak pevné nervy.

Bude se vám po trenérské partě stýskat?
Pokud byste se mě zeptal, na co budu vzpomínat nejraději, tak ta skvělá trenérská parta je jedním z hlavních bodů. Jsem rád, že mě tehdy přijali v Letňanech do kolektivu a začlenili mě, ať už tam byl kdokoliv. Možná je to tím, že prostory v Ice Areně jsou pro trenéry trochu stísněné, takže musíme držet pospolu. Bylo to moc fajn.

Je někdo, od koho jste si vzal do trenérského života nejvíc?
Musím přiznat, že ze začátku jsem spoustu věcí pochytil od Ládíka Kadaněho, který mi hodně ukázal. Za to mu děkuju. Ale něco jsem si snažil vzít od každého. V poslední době mě zaujal přístup Hušpyho (Martin Hušpauer - pozn. red.), který to bere hodně profesionálně, ale tím neříkám, že ostatní ne. Jsem takový, že si snažím vzít od všeho něco, rád už nad tím přemýšlím.

Myslíte, že právě to vás posunulo dál?
Jsem o tom přesvědčený. Když vidím tréninky i v jiných klubech nebo u jiných trenérů, pamatuju si, co se mi líbí a co ne. Co bych chtěl použít do svých tréninků a co zase ne. Člověk se učí každý den, přichází s novými nápady, baví mě naslouchat jiným názorům, abych si zároveň utvářel svůj vlastní. Každý trenér by takový měl být - vzít si ze všeho to nejlepší podle nejlepšího uvážení. 

Budete vzpomínat i na svoji hráčskou kariéru? Přece jen jste třeba ve II. národní lize dělal při premiérové sezoně kapitána.
Jasně že jo. Jsem rád, že jsem si II. ligu mohl zkusit, chytil zpátky hráčský impuls a zjistil, že se to dá stále hrát. Ta radost trochu opadla, když se tu II. liga po dvou letech zrušila. Já ale už hokej vnímám víc jako trenér než jako hráč. Zahraju si ještě občas pro zábavu, ale teď se chci věnovat koučování.