Sportovní svět se zastavil, a tak Česká televize začala vysílat svůj archiv z extraligového play-off před mnoha lety. Na obrazovkách se objevila hned čtyři jména úzce spojena s letňanským hokejem. Kdysi skvělí hokejisté dnes působí u Letců: trenér David Pojkar, jeden z šéftrenérů Martin Rousek, sportovní manažer Tomáš Blažek a majitel František Kučera. Jak na tehdejší dobu všichni čtyři vzpomínají?
"Na zápasy, které jsem tehdy v play-off prohrál, se nemusím dívat ani v současnosti, takže jsem třeba úplně oželel finálovou sérii proti Slavii v roce 2004. Ten sedmý zápas, kdy jsme doma prohráli 0:1, mě mrzí ještě dneska. Od sezony 2005 jsem si to ale už užíval. Ve čtvrtfinále jsme na sedm zápasů vyřadili Kladno, v semifinále 4:1 Liberec a ve finále 4:0 Zlín. Těšil jsem se, až si to zase s odstupem času připomenu... Tehdy nám nevyšel začátek sezony, prohráli jsme pár utkání v řadě a trenér František Výborný musel odstoupit. Ta sezona byla nabitá - plno hráčů z NHL. U nás třeba Hejduk, Bulis, Hemský, Rozsíval, navíc v útoku hrál i Dopita. Největší problémy jsme paradoxně měli hned v prvním kole proti Kladnu, a i když jsme nebyli pasováni na favorita, ukázali jsme velkou kvalitu, protože každá lajna dokázala vyhrát zápas. S kluky z Pardubic se občas potkám dodnes, protože tam žiju. Samozřejmě vzpomínám i na své soupeře, kteří teď pracují v Letňanech: Rousíno byl šikovný útočník do koncovky, který uměl taky bránit, Pojky velmi důrazný, poctivý a tím i nepříjemný obránce. No a Franta? V tehdejší době jeden z nejlepších beků na světě, který nedělal chyby a vynikal rozehrávkou."
"Sledoval jsem finálovou sérii Sparta - Vítkovice z roku 1993, kterou jsme vyhráli 3:1 na zápasy. Docela mě překvapilo, kolik gólů tenkrát dala naše třetí lajna - vždyť mně bylo 22 a půl, a přitom jsem byl v týmu pátý nejstarší útočník. Když to teď v televizi dávali, mladej si ze mě utahoval, že je to nějaké pomalé. Já mu na to odpovídal, že byla jen pomalá kamera... Ale teď vážně: když vidím, co všechno se tehdy nepískalo, hrál by se dnes tehdejší hokej neustále tři na tři. Byl to samý háček, sekera, vlastně jsme tahali dalších 90 nebo 100 kilo navíc, protože jsme pořád měli někoho na zádech. Užil jsem si i finálovou sérii Litvínov - Vsetín z roku 1996, i když Litvínov tehdy prohrál. Bylo hezké to všechno vidět a zavzpomínat na své spoluhráče, připomenout si góly, které jsem si už vůbec nepamatoval. Oprášit vzpomínky. A vidět v hokeji 25 let rozdíl. Pokud mám zavzpomínat na kluky z Letňan, s Blážou jsme se potkávali docela často. Pardubice hrály útočný hokej a obzvlášť doma jim to šlapalo a byly nepříjemný tým. S Frantou jsme se naopak nepotkávali vůbec, protože ten byl nejdřív na vojně a pak už válel v NHL. No a Pojky? Už tenkrát byl nepříjemný a důrazně. Tihle beci byli pro technické hráče otravní."
"Sledoval jsem všechny tři série - tu mistrovskou z roku 2003, tu finálovou z roku 2004 i tu hvězdami NHL nabitou z roku 2005. Jasně, titul je titul, ale pro mě nejvíc znamenala ta sezona, kdy jsme v roce 2004 prohráli finále se Zlínem, protože jsem poprvé hrál celý rok stabilně v základu. Když jsem si to teď připomněl, cítil jsem samozřejmě nostalgii... Byl jsem tehdy mladý kluk a mohl se učit od takových zkušených borců jako Franta Kučera, Beránek, Antoš nebo třeba Hruška. V obraně jsem nastupoval s Petrem Kadlecem a to byla velká škola. Už v té době byl hokej docela dost o rychlosti a na tréninku jsme taky dostávali pořádnou čočku. To si dnes možná neuvědomuje spousta rodičů, když jim přijde, že jsme na jejich děti tvrdí. Slavia byla v té době špičkový tým, každou sezona s těmi nejvyššími cíli. Na ty sezony ve Slavii vzpomínám nejraději. Zažil jsem tam totiž nejlepší partu za celou svou kariéru. A vzpomínka na kolegy z Letňan? Já Rousína zažil jeden čas jako spoluhráče ve Slavii, stejně jako Frantu. Oba to byli fajn kluci a zkušení hokejisti, kteří mi uměli poradit. Bláža byl nepříjemný soupeř, šikovný na puku. Na tyhle útočníky jste si museli dát bacha, aby z vás neudělali pitomce."
"Vyhraná finále jsem si s chutí připomněl a hlavně na to z roku 2000 se dívalo moc hezky. Tehdy jsme se Spartou zastavili skoro neporazitelný Vsetín, byla to výjimečná sezona završena mistrovským pohárem. Měli jsme našlápnutý tým, velmi silný na všech postech, dokázali jsme eliminovat vsetínské hvězdy, které nebyly zvyklé prohrávat. Když to teď v televizi dávali, volala mi spousta lidí, že jim zaplesalo srdce, protože viděli znovu silnou Spartu založenou na klubismu. Já se vlastně dodnes pravidelně stýkám s některými kluky - Žemlička, Šrek, Martinec, Zelenka... Vím, že se to často říká, ale jak u titulu se Spartou, tak u titulu se Slavií z roku 2003 rozhodovali hlavně brankáři. Na Spartě byl tehdy Bříza, kterému to vyšlo mnohem líp než Čechmánkovi, na Slavii zase čaroval Málek, který měl na vítězství zásadní podíl. Jedna věc mě ale celkem překvapila: když jsem viděl hokej z roku 1993, byl proti tomu z roku 2000 výrazně pomalejší, než když srovnám hokej z roku 2005 s tím dnešním. No a ke klukům z Letňan: s Pojkym jsem nastupoval v jednom týmu, Bláža byl kvalitní útočník v kvalitním mužstvu. S Rousínem jsme se během kariéry nepotkávali."
