Ve výchově hokejisty má Pavel Václavík obrovskou výhodu: prošel si totiž celým procesem hned dvakrát. Po starším synovi Tomášovi se dal na hokej i mladší Štěpán, oba prošli výchovným systémem Letců. Zatímco první jmenovaný nyní obléká dres Sparty v extralize dorostu, druhý působí i nadále v 7. třídě Letňan. Jaké zkušenosti jejich otec, který sám hrál v mládí fotbal, za dlouhá léta posbíral?

"Je výhoda projít si výchovou hokejisty dvakrát? Zcela určitě. Zaprvé jsem do toho podruhé nebyl už tak hrr, protože jsem věděl, že z obou kluků nevyrostou hvězdy NHL. A zadruhé jsem si uvědomil důležitou věc: každý z rodičů vidí své děti jinak - méně realisticky - než člověk cizí, třeba trenér. Myslím, že mi prvotní zkušenost otevřela oči a zklidnila mě na první kroky a na postupné učení hokeje mladšího syna.

Ale jde ještě o další věc. Za mě, a je to můj osobní pohled na život, ať každý dělá, co dělá. Může být horník nebo fyzik, ale měl by mít vzdělání - inteligenci. Bohužel jsem se v okolí hokeje setkal se spoustou lidí, kterým tato základní inteligence, určitý rozhled, chyběla. U obou svých synů preferuji vzdělání, hokej je nadstavba. Oba to vědí a chovají se podle toho, ze stejného důvodu zároveň Tomáš chodí na průmyslovku.

Sportovní příprava není zápřah jen pro rodiče, ale i pro děti. Musejí samy chtít, cíl je, aby vám samy řekly, že chtějí na trénink. Někdo k tomu dojde ve dvanácti, jiný ve čtrnácti a někdo nikdy. U Tomáše je to už pár let, u Štěpána to teď začíná. Odmala se s nimi bavím na rovinu. Říkám jim věci tak, jak jsou. Jsme zvyklí si říkat vše na rovinu a případně si to dovysvětlit. Ale nikdy jsem jim na hokej sáhnout nemusel.

Mám opravdu výhodu ohledně prvního syna, kdy jsem si vše vyzkoušel. Na jednu stranu rodiče, kteří tlačí dítě za každou cenu, chápu, na druhou ne. Nejde o to, jestli bude hrát hokej, ale jaký z něj bude člověk. Jsem hrozně rád, že jsem si to uvědomil. Skamarádil jsem se s panem Zavadilem, vedli jsme dlouhé diskuze a já ho vnímal. Čerpal jsem letité zkušenosti. Z 99,5 % bylo to, co mi řekl o hokeji, pravda. Původně jsem chtěl dát Štěpána na fotbal, který jsem sám do svých 15 let hrál, takže bych byl rád, kdyby se k němu jeden z kluků dostal taky. Ale jsou na něj strašní dřeváci. Štěpán chvíli dělal hokej souběžně s fotbalem, jenže to byla sebevražda. Zeptal jsem se ho, jestli je schopný si vybrat, a on zvolil hokej.

Kdybych měl možnost něco předat rodičům, kteří nemají výhodu dvojité zkušenosti jako já… Velmi důležitá, možná hlavní, je trpělivost a chuť dítěte. A uvědomění si, že dítě nechodí hrát hokej pro rodiče, aby jim dělalo radost. Znám několik případů, kdy rodiče dítě do hokeje tlačí, a nezdá se mi, že by pro něj ono samotné bylo zapálené. Vlastně mají větší zápal rodiče, což je strašně špatně. Zároveň jsem si vždy na vše utvořil svůj názor. Poradil se s lidmi, jichž si vážím, a zbytek dodělal podle své hlavy. Ať už s kladným výsledkem, či záporným."