Trenér Martin Hušpauer i kabina mu říkájí komentátor, místy totiž jeho příspěvky připomínají slova slavného Roberta Záruby. Vojtěch Freiberg bojuje v dresu letňanské páté třídy a maká na sobě, aby se zlepšoval, k čemuž mu pomáhá i nadcházející letní příprava, kterou si užívá. Jak vnímá desetiletý bavič spoluhráčů svou roli v týmu a proč mu nejvíc sedí zakončení úniku forhendovým blafákem?

Jak a v kolika letech jsi začal s hokejem?
Hraju ho už od čtyř let. Táta mi tenkrát domluvil trénink, líbil se mi, a tak jsem začal chodit pravidelně. Nejdřív mi dali židli, hrazdičku a s nimi jsem se pomalu učil bruslit. Na prvním tréninku jsem se k hokejce a puku vůbec nedostal, to až v přípravce, kdy už jsem se uměl pohybovat na bruslích.

Nemůžu se nezeptat. Trenér ti říká „komentátor“, mohl bys podle něj být nový Robert Záruba. Čím sis přezdívku vysloužil?
Asi tím, že vždycky všechno okomentuji. A kluci z týmu mi někdy říkají ještě čtverec.

A to vzniklo jak?
Vymyslel to také pan trenér. Ze začátku jsem vůbec nevěděl, proč mi tak říkají, až později mi kluci řekli, že mám hranatou hlavu. (směje se)

Hádám, že tvoje přezdívky nejsou výjimka?
Rozhodně ne, většina kluků má nějakou. Třeba Samu Boskovi se říká Bossini, gólman Míša Krajčík má zase přezdívku Myšák, další kamarád je Vídeňák... Dávají se většinou podle jmen.

Bereš si celkově mezi kluky v kabině často slovo?
Hodně často. Když něco v kabině zaslechnu, hned to musím okomentovat a zapojit se. Možná někdy až příliš často a navíc mluvím hodně nahlas, takže mě nejde přeslechnout.

Takovou roli má většinou kapitán. V páté třídě se bude teprve určovat, co myslíš, že by měl správný lídr dělat?
Měl by pomáhat vést tým i třeba rozcvičku, jít příkladem a pomáhat trenérům. Měl by se také zdravit se soupeřovým kapitánem a rozhodčími, udržovat dobrou náladu a k tomu povzbuzovat kabinu. Ale kapitána jsme zatím neurčili.

Každopádně podle toho, co říkáš, se zdá, že máte v páté třídě dobrou partu. 
Určitě. Když jsem přestupoval do Letňan, kluci mě hned přijali a rychle jsme se skamarádili. Všichni se těší na tréninky a na to, až se znovu uvidíme.

Hokej hrál i tvůj táta. Radil ti na začátku a vzal sis číslo, které nosil on?
Ze začátku mě moc nebavilo, když mi před zápasem pokaždé něco říkal. Ale pak jsem pochopil, že jde o důležitou věc a že si mám nechat poradit. Číslo 20 jsem si vybral, táta chtěl abych měl pětku, se kterou hrál on, ale byla zabraná. Chtěl jsem kulaté číslo a u dvacítky bych chtěl asi i zůstat. 

Co myslíš, že ti na ledě nejvíc jde a co by chtělo naopak vylepšit?
Myslím, že mi jde bruslení, střelba a celkově rychlost na ledě. Nejdou mi ale shyby v rámci suché přípravy. Snažím se na tom pracovat, jinak mě suchá hodně baví.

Máš také nějaké neoblíbené cvičení na ledě?
Asi vyloženě ne. Nejde mi moc skákání kolem hokejky ležící na ploše. Chodíme do jedné třetiny, položíme před sebe hokejku a přeskakujeme ji, objíždíme a tak dál. Trenér dvakrát zapíská a máme za úkol přeskočit co nejvíc hokejek. Když trenér znovu zapíská, jdeme na další cvičení.

Na druhou stranu jsem slyšel, že ti jde forhendová klička při nájezdu...
Mám jeden blafák naučený. Možná ho používám až moc často, měl bych ho víc měnit. Většinou právě zakončuji do forhendu, stane se, že mi bekhend někdy nevyjde. Ale v nájezdu také často střílím, nové věci spíš zkouším, jen když vedeme.

A co škola? Vede se ti?
Myslím, že celkem dobrý. Nějaká trojka se občas objeví, ale baví mě hlavně tělocvik, tvořivost, která není moc náročná na hlavu, a matematika. Naopak nemám úplně rád češtinu, přírodu a společnost s angličtinou, ale vím, že ta je důležitá. 

Když tě baví tvořivost, asi máš i umělecké sklony, že?
Ani ne. Spíš mám rád opravdu všechny sporty: fotbal, plavání, lyže, basket. Na chatě máme dokonce basketový koš, takže si tam rád házím. A s kluky ze školy chodíme hrát fotbálek, dáme si třeba tři proti třem. Jinak hraju rád i na playstationu.