Nemá toho málo zrovna málo. Progresivní kouč Marco Vrba se na sobě snaží pracovat ve všech směrech. Trenérské zkušenosti chce přebírat od kolegy Martina Dufka, s nímž vede šestou a osmou třídu, sám navíc ještě koriguje první hokejové krůčky prvňáků. Kromě tréninkového vytížení ale také studuje a to jeden z vůbec nejtěžších oborů - všeobecné lékařství na Univerzitě Karlově.

Nedávno jste v souvislosti s kempem mluvil o vybraném chování hráčů mimo led, dobrých vztazích s trenérem. Jde celkově o směr, kterým se chtějí Letci v budoucnu ubírat?
Myslím, že ano. Někdo z trenérů k tomu děti vede už delší dobu, aktuálně ale jde o směr, kterým se Letňany budou chtít ubírat. Když budu mluvit za sebe, už dřív s Márou Čurillou jsme takovou filosofii měli. Myslím, že jde o správnou cestu. Člověka netvoří jen výkon na ledě, ale i mimo něj. Jestli se umí slušně chovat, jestli přijde a podá člověku ruku... To jsou detaily, které z hráče dělají top hráče.

Když zmiňujete odchod Marka Čurilly, který už v novém ročníku u Letců nepokračuje. Zasáhl vás hodně?
Zasáhl mě dost. Tři roky jsme spolu trénovali a nestalo se, že bychom se byť jenom jednou neshodli. Byla to pro mě asi nejhezčí spolupráce v životě... Ale s Martinem Dufkem se znám už delší dobu z mezinárodních kempů, na kterých jsme trénovali. Spolupráce s ním je vlastně totožná s minulou sezonou, má samozřejmě trošku jinačí filosofii, ale musím říct, že je vše super. Jsem rád, že trénuji právě s ním, můžu se od něj totiž spoustu věcí naučit.

Společně vedete šestou a osmou třídu, sám máte ještě jedničku. Je náročné tak rozdílné kategorie skloubit a přepínat mezi úrovněmi hráčů?
Jak pro koho, osobně jsem si první třídu vyprosil a vymodlil. Minulou sezonu jsem byl asistent u osmé třídy a chodil jsem pomáhat Kubovi Kučerovi s první. Děti jsem si oblíbil a tím, že vzniklo místo u nadcházejících prvňáků, chtěl jsem ho. Jde o zajímavou práci... Odpočinu si u toho, rád trávím čas s dětmi. Jednička navíc ještě nehraje zápasy, domluví se pouze přáteláky, takže se každý víkend mohu věnovat šesté a osmé třídě naplno. Blbě by se to dalo skloubit, kdybych chtěl pokračovat s dětmi do dvojky. Pak už se utkání hrají a do toho studuji medicínu, což už bych asi nezvládl.

Když se to tak vezme, obě kategorie jsou zásadní pro rozvoj hokejisty: v první třídě dělá první hokejové krůčky a zjišťuje, jestli ho hokej baví. V osmé třídě se zase připravuje na první větší konkurenci v dorostu.
Přesně tak. Asi úplně nejvíc by se mi líbilo, kdybych měl možnost jít s první třídou až do juniorky, což ale není v dnešní době zase tak lehce proveditelné. Když jsem ještě hokej hrál, měli jsme jednoho trenéra od první třídy až do mladšího dorostu. Je přitom vidět práce trenéra jako taková. Když člověk dostane hráče, kterého nikdy netrénoval, v osmé třídě, učí se pomalu, co dítě vyžaduje a jaké je. Samozřejmě může učit kluky podávat si ruce, upřímnosti i respektu, ale hokejově je to v rámci velkých skoků podstatně horší. I proto se mi strašně líbí práce s malými dětmi, i když mám rád šestku s osmičkou, kde už se úroveň blíží hokeji. V nižších kategoriích jde spíš o zábavu a učení hokejových dovedností než učení hokeje jako takového.

Každopádně do toho všeho studujete už zmiňovanou lékařskou fakultu, která je obecně pokládaná za jednu z nejtěžších škol. Nejde o úplně obvyklý koncept, jak to zvládáte?
Není... Měl jsem za sebou gymnázium a skončil jsem s aktivním hraním hokeje, předloni jsem se přihlásil na lékařskou fakultu a studuji všeobecné lékařství na Univerzitě Karlově a Vinohradské fakultě. Není to určitě obvyklý koncept. Jde o spojení s hokejem, které není úplně obvyklé, zároveň se ale vůbec nevylučuje. Každý trenér by měl mít znalosti anatomie, pomáhají mu. Navíc mám kurz první pomoci, takže se o děti dokážu postarat i po zdravotní stránce. Horší je časové skloubení.

A jde i to v rámci mezí?
Zatím ano. Jsem ale ve druhém ročníku, je otázka, jak to půjde dál. V tomto směru se dá zvládnout všechno, holt člověk musí pracovat o něco víc na učení, ale určitě se to zvládnout dá.

Když jste se tentokrát rozhodoval, na jakou školu půjdete, nepřemýšlel jste o sportovním zaměření? Většina trenérů to tak má, ne?
Abych řekl pravdu, letos jsem dělal ještě přijímací zkoušky na dálkové studium FTVS (Fakulta tělesné výchovy a sportu) na licenci A hokejového trenéra. Když to dopadne nejlíp, jak by mohlo, přidal bych k tomu ještě tento obor.

Nezbývá než popřát hodně štěstí, při náročném programu ho budete potřebovat.
Nemůže se stát nic horšího, než že to neudělám. S čímž do toho samozřejmě nejdu, ale musím to mít na paměti.