Narovnejte se, úsměv, cvak. Miroslav Sitarčík fotí letňanské hokejisty už šest let, dlouhodobě vytvářel jak týmové fotografie, tak portréty na ledě i v kabině. Je náročné malé Letce sladit a kolik vlastně jedna kategorie stráví času před objektivem? „Rád říkám, že samotné focení trvá 0,160 vteřiny, nejdelší čas zabere zpracování a editace. Stojí za tím spousta večerů," prozradil úvodem zkušený profesionál.

Jak den s focením probíhá? Práce se odvíjí v několika rovinách, v kabině je potřeba udělat portréty pro web a na ledě pak týmovou fotografii a snímky jednotlivců na hokejové kartičky. „Mladší ročníky jsou hladové, těší se a snaží se scházet v co největším počtu. Se staršími je zase snadná práce, ale dávají vám najevo, že je obtěžujete," přibližoval Sitarčík.

U focení mladších ročníků se snaží situaci odlehčit, aby se aktéři nenudili. „Mívám vtipné prupovídky, chci vytvořit pohodovou atmosféru. Malé děti se těší na to, až budou mít kartičku jako hráči v NHL, které sledují. Ještě nikdy jsem nezažil, že by hráči nebyli vstřícní."

Za jak dlouho je hotovo? „Před tréninkem strávíme tak dvacet až třicet minut v šatně, půlhodinku trvá práce na ledě," popisoval fotograf. Nejmenší děti neznají postoje, potřebují delší čas, do hodiny se zatím však práci povedlo vměstnat pokaždé.

„Někdy bývá trochu vtipné, jak to malí mají. Aby fotka dobře vypadala, musíte dát do první řady děti, které nemají děravé stulpny. U prvňáků s druháky se stává, že nemají dofasované věci," usmíval se Sitarčík. „Bývají to navíc ti nejmenší, kteří musí sedět vepředu, aby byli vidět. Různě je schováváte."

Za ideální situace s fotografem vedoucí týmu kooperují, aby celá akce odsýpala. „Díky zrychlení účastníky celá akce víc baví. Když je stres, na kvalitě snímků se projeví stejně jako naopak dobrá organizace."

„Nejde o reklamní fotky, nejlepší cestou je si nehrát na umění. Jde o vytvoření krásné informativní fotky s detaily, která nikoho neurazí," vysvětloval profesionál a pokračoval dovětkem. „Když se snažíte posunout dílo tvůrčím směrem, scénu třeba nasvítíte, někomu sice může výsledek vypadat atraktivnější, ale konzervativní typ zase může urazit."

Hlavní pracovní náplň Sitarčíka je pozice školního fotografa. Na mateřských a základních školách nafotí klidně dvě stě dětí denně. „Čím líp je člověk připravený při fotografování, tím jsou lehčí úpravy v počítači, retuše." Jedna hokejová třída s třiceti dětmi se zpracovává jeden večer. Dvanáct kategorií vyjde klidně i na čtrnáct večerů. 

„Setkávám se s takovou představou, že odfotíte, snímky nahrajete do počítače a tím vše končí. Ale místo toho musíte promazat, vybrat nejhezčí a přiřadit jméno. Často se stane, že se jméno prohodí, kluci se ve zmatku popletou," řekl. Délka úprav se odvíjí také podle toho, jestli je nutné do pozadí přidat vodoznak.

V poslední sezoně se fotograf věnoval jen webovým stránkám, hráčské kartičky přenechal kolegovi. „To, co se nám nejvíc osvědčilo jinde, aplikujeme. Že někdo vidí za focením jen cvaknutí spouště a fotka vyjede tzv. z polaroidu... Rád říkám, že fotka trvá 0,160 vteřiny, ale přípravy a úpravy jsou mnohem, mnohem delší," uzavřel specialista.