Hokej není jen o dřině a výkonu. Když se daří, v kabinách za zavřenými dveřmi bují fóry, vtípky a legrácky, kterými se tmelí parta, což si uvědomují i v Letňanech. Někteří z koučů dokonce uvolněnou atmosféru sami utváří a intenzivně se s hráči špičkují. Šprýmy je vyhlášená třeba sehraná dvojka Martin Uldrich – David Pojkar. „Sranda nechybí, ale vše je v duchu fair play," ujišťuje první jmenovaný.

Hokejové prostředí je fórky vyhlášené. V NHL běžně spoluhráči při povedeném debutu přitlačí na obličej nováčka ručník naplněný gelem na holení a ani u Letců není situace jiná. Pokud se daří a v týmu panuje dobrá nálada, pohoda se projevuje i vzájemným popichováním a vtípky.

„Největší sranda samozřejmě nastává, když trenér není v kabině," směje se šéf letňanské základny Ladislav Kadaně. Často se stává, že kluky slyší křičet až na chodbu.

„Jsem trenér a rád se s kluky bavím, ale mimo kabinu se řvát nesmí," upozorňuje na pravidla a vzájemnou dohodu s hráči. „Klukoviny, žertíky a puštěné rádio... To je gró hokejové kabiny. Někdo chodí na hokej jenom proto, že tam má kamarády a hraje s dobrou partou," pokračuje Kadaně.

Stejný názor mají i jeho kolegové, vtípky prostě ke sportu obecně patří. Tmelí kabinu a utváří vazby. Když se však překročí mez, přicházejí tresty. Platí pravidlo, že se nesmí poškozovat fyzické věci. „Pokud něco podobného přijde, snažíme se situaci řešit hned, i když ne vždy to můžeme uhlídat. Stane se, že třeba tým někomu rozhází věci po celé sušárně, ale že by si kluci dávali pastu do bot, nebo lámali hokejky, to určitě ne," popisuje Kadaně.

Povoleny jsou ovšem slovní hříčky a vtípky. Klasický hokejový humor. „Ostatní věci bychom řešili rázně. Věci rozhodně nesmí být zničené nebo znehodnocené. Jde hlavně o slovní přestřelky v duchu fair play, třeba když někdo přijde ostříhaný nebo se někomu něco úplně nepovede na tréninku. Je důležité, aby se smáli všichni. Jsme si schopni udělat legraci a ponaučit se," přiblížil Martin Uldrich.

Čas od času si také kluci mezi sebou vyříkávají konflikty. „Stane se, že se lehce poperou kvůli blbostem, ale ne vážně. Jde o tým, poznáte, když drží pospolu. Pokud někdo nejede na stejné vlně a atmosféru kazí, hráči si to vyřeší mezi sebou," je jasné šéftrenérovi základny.

Větší konflikty řešit nemusí, mechanismus funguje spravedlivě. Rváči většinou dostanou stejný trest a zbytečně se nic nevyšetřuje.

„Máme svoje fóry, někdy i trochu sprosté, ale takový je hokej. Kabina. Žargónek už nám tam létá," nezastírá trenér páté třídy Martin Hušpauer. S páťáky je v pohodě, realizační týmy ale musí dohlížet na to, aby děti nezdivočely. „Musí šlapat. Neexistuje drzost vůči dospělým, neúcta k soupeři, spoluhráčům a za žádnou cenu vůči rozhodčím. To nemám rád," popisuje kouč pětky. Hráče učí, aby sudí na ledě neviděli. Zkrátka pro tým neexistují, což platí i pro lavičku.

Vtípky ovšem nezůstávají pouze parketou dětí. Někteří trenéři se na žertech aktivně podílejí a sami je utvářejí. Mezi vyhlášené duo srandičkářů patří Martin Uldrich s Davidem Pojkarem, oba ale zároveň umí výrazně přitvrdit.

„Když kluci přijdou na zimák, chci, aby poslouchali. Když nebudou, nikdo se totiž nic nenaučí. Musí se k sobě chovat hezky. Je blbá doba, děti bývají zlé. Kluci ze sedmičky ale poznali podobný přístup už od první třídy a myslím, že ho pochopili. Pochopili, že je dobrý pro jejich vývoj nejen v hokeji, ale i v osobním životě," líčí druhý zmiňovaný.

Občas je každopádně samozřejmě třeba upustit páru. „Mám rád různé kanadské žertíky a srandy v šatně. Když se daří, budu ten první, který bude dělat šaškoviny a bude rozeřvaný, teď (během koronaviru) mi to trochu chybí," smutní Uldrich. Do Letňan chodí rád. „Něco jsem v klubu zažil, navíc mám výborného kolegu, opravdu – a to říkám upřímně – se těším na každý trénink."

Oba trenérští parťáci si zařídili systém, který jim vyhovuje a jsou v něm přirození. „Někdy jsou fórky velké. Snažíme se vnášet do kabiny věci, které kluci pochopí. Dřív na nás třeba trochu koukali, ale pak jsme našli společnou notu. Vše probíhá ve vší úctě a slušnosti, s kluky víme, co od sebe očekávat," popisuje hlavní kouč dorostu.

Když jsou hráči ještě na vzájemné žertíky malí, startuje se drobnostmi. Většinou srandovními přezdívkami, které si dávají sami. „Tak se třeba někomu začne říkat Smraďoch. Ani nevím proč," směje se Pojkar. „Ale kolektiv to ocení. Všichni se smějí, i kluk s novou přezdívkou, zkrátka ten, z kterého si zrovna ostatní dělají srandu. Problémy se objeví jen málokdy. Myslím si, že se to u mých kluků nestane. Ví, že by je za něco mimo čáru postihl trest.“

Sranda nechybí ani v šatně realizačních týmů. „V Letňanech se sešla vážně dobrá trenérská parta, drží pospolu. Fórky na této úrovni také probíhají, ale stejně jako konkrétnosti u týmů jednotlivých kategorií by měly podrobnosti zůstat v kabině," uzavřel trenér sedmičky.