Umělecká a sportovní sféra? Kdekdo vám řekne, že skloubit obě činnosti časově není možné, Tadeáš Vojtěch ale přesvědčuje o opaku. Talentovaný páťák se zkraje sezony, která byla následně přerušena kvůli koronavirové situaci, vrhnul na saxofon. Hudbou se zabýval delší dobu, ovšem přesedlání na nový nástroj nikdy není jednoduché a vyžaduje poctivé cvičení. Jaký je režim hudebníka sportovce?

Rozvíjet se po vícero stránkách. To je krédo, kterého by se měl držet každý mladý sportovec, Tadeáš Vojtěch se každopádně vydal zajímavou cestou. Spojil sport s hudbou. Samozřejmě nejde o jednorázové rozhodnutí, ale dlouhý proces. Čtyři roky hrál na altovou a sopránovou flétnu, na podzim minulého roku přesedlal na těžší dechový nástroj – saxofon.

„Tadeáš měl jako malý respirační problémy a začal hrát právě i kvůli dýchání, které posiluje průdušky a plíce. Postupem času pro něj začala být flétna nuda a saxofon ho zaujal," vysvětluje maminka Simona Vojtěchová. „Pouštěl jsem si na YouTubu písničky a chtěl jsem to zkusit. Šlo o můj nápad," dodal 10letý šikula.

„Už od malička jsem chtěl hrát na nástroj," poodkrývá Tadeáš důvod, proč začal s flétnou. Maminka upřesnila, že první volba byla každopádně trochu jiná. „Chtěl hrát na bicí, ale hledali jsme alternativu, která by se nám vešla domů." Po letech nácviku přišla řada na zkoušku nového instrumentu.

I když rozhodnutí padlo dřív, na první zkoušky si musel hráč z party trenéra Martina Hušpauera počkat. Kvůli covidu mohl začít trénovat až od října. „Saxofon máme půjčený, investice je docela velká, stojí klidně i 15 tisíc. Pro začátek jsme si ho vzali ze ZUŠky, kam Tadeáš dochází," prozradila Simona Vojtěchová. Stát se totiž samozřejmě může, že si dítě cestu k nástroji nenajde. Cvičení od podzimu probíhá vzhledem k situaci spíš distančně, i tak je ale pokrok znát.

„Myslím, že je posun vidět. Za čtyři měsíce jsem se zlepšil, už zvládám hrát těžké písničky i etudy," těší Tadeáše. Profouknout saxofon není vůbec jednoduché, jemu se to však povedlo hned během první hodiny. Jak vůbec jde časově náročná záliba spojit se sportem? Hokejem tráví šikovný páťák za běžného režimu jednu až dvě hodiny čtyři z pěti pracovních dní, o víkendu jsou samozřejmě v plánu zápasy.

„Na saxofon by měl hrát minimálně 20-30 minut každý den, aby byl znát pokrok. Zároveň by měl mít hodinu týdně s panem učitelem a chodit na hudební nauku, ale tu děláme jen individuálně, protože už to nedokážeme skloubit," pokračuje Tadeášova maminka. Spoustu volného času samozřejmě zabírají tréninky.

Šikovný 10letý Letec si sice zvládne na stadion dojet sám, i tak se snaží rodiče vyhovovat ratolestem v jejich zálibách. Simona Vojtěchová pracuje na půl úvazku, odpoledne patří programu dětí. „Nebylo to pro mě o výběru. Děti jsou tak důležité, že když mají zájem a dělají ho rády, udělám pro ně maximum. Kdyby nefungovaly, asi bychom s tím ale skončili," přiznala. Nápomocná je také spolupráce s ostatními rodiči z páté třídy. „Vyhovíme si, funguje nám to velmi dobře. Spojujeme síly, jen člověk musí plánovat."

V kabině se mladý hudebník setkává ještě s jedním „kolegou“, spoluhráč Jirka Dvořák hraje na klavír. „Když dítě hudba baví, čas si vždy najde. Starší syn hrál právě na klavír, ale moc ho to nebavilo. Dokončili jsme cyklus, na kterém jsme se domluvili. Když se na něco dal, musel dojít do cíle. U Tadeáše je ale situace úplně jiná, hudba ho baví. I s hokejem se těch 20 minut zkrátka najde," popisuje maminka.

A co v budoucnu? Jde oba koníčky udržet i s přibývajícím věkem sportovce? „Budu ráda, když záliba přeroste v něco jiného, ale nemám ambice, aby byl ze syna virtuóz. Hlavně aby si zahrál s láskou a radostí. Aby předával něco dál, třeba až bude sám rodič. Vedu tak všechny tři děti, jak staršího syna, u kterého doufám, že se k hudbě vrátí jako dospělý, tak dceru hrající na klavír," říká Simona Vojtěchová s dovětkem, že hudba podle ní u dětí rozvíjí citovou stránku osobnosti. „Jsou díky ní vnímavější a citlivější."

Během přísných vládních opatření musel doma Tadeáš kromě hudby samozřejmě plnit také školu a hokejové tréninkové plány. „Dostávali jsme koordinační věci, challenge s hokejkou a cvičení na nohy. Každý den bychom také měli běhat," vyjmenuje talentovaný pravák. „Myslím, že jsem trochu zlepšil střelbu a stickhandling. Zhoršilo se mi ale bruslení, jsem pomalejší než před karanténou."

Prozatím se saxofonem nekoncertoval, veřejné akce totiž nejsou povoleny. V minulosti však vystupoval s flétnou. „Někdy se na koncerty těším a někdy ne, záleží na písničce. Někdy se za ni trochu stydím, když je to ukolébavka, ale pokud mám třeba Queeny, baví mě to," komentuje Tadeáš upřímně. Maminka se těší vždy, nehledě na to, jestli dostane syn moderní skladby. „Je mi jedno, co hraje. Pokaždé si to užívám.“

A jaké má talentovaný hráč cíle do budoucna? „Chtěl bych hrát i v dospělosti a založit kapelu. Ale nevím, jestli nebudu hrát profesionálně hokej, to bych pak nemusel stíhat," zakončil.

Tak hodně štěstí!