Protáhnout se před jakoukoliv fyzickou aktivitou je vcelku zažitý stereotyp. Ale vzpomeneme si na zatížené svaly i po každém tréninku? To už je těžší úkol, který sportovci ne vždy plní. Často tento důležitý prvek raději přeskočí, jelikož na první pohled nepřináší nic speciálního a protahovací cviky působí zdlouhavě. Jenže špatná flexibilita může způsobovat dlouhodobá zranění. Jak jim předcházet?

Strečink u mnoha lidí bohužel nezískává přílišnou pozornost, ačkoliv je velmi důležitou součástí každého sportu. Zahřátí svalů a následnou rozcvičku před tělesnou zátěží všichni známe, ale věnujeme se důkladnému protažení i po aktivitě?

Právě závěrečné protažení se málokdy stává rutinní záležitostí, jelikož jeho provedení vyžaduje znalost jednotlivých cviků a také určitou trpělivost. Po tréninku se většinou v člověku probudí radost ze splnění dalšího malého cíle a těší se domů na zasloužený odpočinek. Proč má tedy sportovec obětovat dalších dvacet minut, aby se protáhl? A k čemu to vůbec je? Pozitivních věcí je víc, než si myslí.

Strečink je obecně první a také nejpodstatnější krok k lepší flexibilitě. Zlepšuje pružnost svalů a šlach, zabraňuje ztuhlému bolavému svalstvu a udržuje správné držení těla. Díky protahování dosáhneme lepší pohyblivosti a uvolníme se, čímž také do budoucna zabráníme řadě úrazů. Preventivně bojujeme ať už jen proti „obyčejnému“ natažení svalu nebo v nejhorším případě jeho natržení.

A u hokeje není důležitost kompenzačních cvičení žádnou výjimkou.

„Nedílnou součástí hokejové kariéry je i správné protahování. Pokud se zanedbá u starších hráčů, flexibilita se dohání hůř, ale na druhou stranu to není nic, co by nikdy nešlo spravit,“ popisuje trenér Marco Vrba a dodává, že s nápravnými cviky se dá začít prakticky v každém věku.

„Klíčové je, že namáhané svaly potřebují zrelaxovat. Pokud mají dobrý rozsah pohybu, relaxují rychleji. A navíc omezují riziko výskytu zranění,“ opakuje důrazně trenér první třídy, přičemž stejný přístup k věci má také kolega Martin Dufek: „Děti získávají odmalička pohybovou gramotnost, geneticky vlastní rychlost, vytrvalost nebo sílu. Jenže vždy platí, že pokud se tělo namáhá, je strečink opravdu potřeba.“

U nejmladších dětí nelze hned tak snadno docílit, aby vzaly strečink zodpovědně. Kouč prvňáčků se především snaží budoucím hokejistům vysvětlit, že je nutné trénink správně nejen odstartovat, ale i ukončit. „Ze začátku je to hlavně o tom, aby se děti dozvěděly, co protahování těla vůbec znamená a co nám přináší.“

Jenže u starších hráčů je situace paradoxně ještě složitější a na edukaci zbývá daleko méně času. Hokejisté by se tedy měli protahovat hlavně ve vlastním zájmu a také musí vědět sami, co je trápí a jakou část těla mají zkrácenou. Vrba rovněž doplňuje, že v mládežnickém věku se rychle odhalí, jaké mají sportovci strečinkové návyky.

„Je na samotném hráči, jestli si doma lehne k televizi, nebo věnuje chvilku k protažení a udělá něco pro své zdraví.“ V dorostu nebo juniorce hraje kompenzace významnou roli, jelikož vážnější zranění může hokejistu vyřadit ze hry klidně na několik měsíců. V těchto kategoriích už dochází na budování kariéry a je tedy zásadní, aby se veškerému zranění co nejlépe předcházelo.

Trenér Dufek ale vyzdvihuje, že řada jednotlivců sílu strečinku nepodceňuje. „Samozřejmě existují jedinci, kteří na sobě chtějí pracovat. Každopádně to pořád není dostatečný výsledek, většina bohužel zapomíná." Protažení si tedy rozhodně vyžaduje více pozornosti od každého člena týmu.

Souhrnně na tom hokejisté s flexibilitou nejsou příliš dobře. „V hokeji se klade velký důraz na dynamiku a odrazovou sílu, a právě v ten moment se svaly zkracují,“ vysvětluje Vrba. Podle koučů jsou hráči zkrácení v oblastech hamstringů, beder a mezi lopatkami. Tyto nedostatky naštěstí rychle odhaluje specialistka Lenka Kro, se kterou Letci v týdnu provádějí kompenzační cvičení.

Aby se strečink v kolektivu zautomatizoval a zařadil do každého tréninku, je samozřejmě hlavní úkol trenéra. Ten ale zkrátka nemusí stíhat dohlížet na každého individuálně. Podle Dufka je chyba, že na strečink stále není dostatečný prostor. „Jakmile hráči nevědí, jak správně protahovat různé partie těla, samozřejmě tuto část tréninku přeskočí,“ dodává.

Ideální by bylo, aby se každý kouč této problematice věnoval a s ostatními hráči ji detailně rozebral. I to by výrazně pomohlo k tomu, aby se hráč nad svým tělem zamyslel. „Nejvíce by prospěla odborná přednáška pro děti i rodiče, kde se vysvětlí, proč je strečink důležitý, jak se má dělat a jak působí na naše zdraví,“ pokračuje letňanský trenér.

Nápravné cviky ovšem stále nebývají středem pozornosti, většina z nás je nepovažuje za nezbytnost. Na druhou stranu však došlo k výraznému posunu. Ještě před pár lety totiž protahování v jednotlivých klubech téměř neexistovalo, což potvrzují i oba zkušení koučové. Aktuálně se na strečinku začíná konečně více pracovat, a to je dobrá zpráva.

A co vy? Myslíte na své svaly a šlachy pokaždé, co vydáte větší množství energie?