Bolí to. Ale jde o zajímavou výzvu, kterou se Marco Vrba rozhodl přijmout. Talentovaný trenér k poslednímu březnu skončí v Letňanech, práci bude nově odvádět pro juniorku v rodném Ústí nad Labem. Jak se za angažmá u Letců ohlíží? „Mojí první volbou zůstanou Letňany vždy, parta dětí a rodičů je tu neskutečná," komentuje dosavadní kouč první třídy a asistent u šestky s osmičkou.

Loučení asi není zrovna lehké, že?
„Rozhodně, na Letňany mám jen ty nejlepší vzpomínky. Chtěl bych hned na začátek poděkovat hráčům, kolegům i vedení, které se ke mně zachovalo vstřícně. Je to těžké... První třída mi přirostla k srdíčku, i když sezona neprobíhala standardně. Z mého pohledu jsme se viděli docela dost a mám vymyšlenou i oficiální rozlučku, až to pandemická situace dovolí."

K tomu se ještě dostaneme, ale prvně: Jak jste se o zájmu Ústí vůbec dozvěděl?
„Spojil jsem se s ústeckým generálním manažerem. Věděl jsem, že chtějí, aby v klubu trénovali ústeční kluci. Tím, že z regionu pocházím, slovo dalo slovo... Řekli jsme si určitou představu a to jak finanční, tak hokejovou a sedli jsme si. Požadavky se jim líbily a domluvili jsme se. Je to pro mě krok dopředu, postup na post hlavního trenéra týmu v Extralize juniorů. Rozhodování nebylo lehké, jsem v Praze, kde mám školu a bydlení, ale do Ústí budu dojíždět. S ostatními dětmi z Prahy se budu dál vídat po individuální stránce. Spousta kluků mě navštěvuje v rámci nadstavbových tréninků, což si zachovám, proto jsem chtěl zůstat ve městě. A co se týče Letňan... Holt se budeme muset k poslednímu březnu rozloučit. Takový je hokejový život. Půjdu o dům dál, vyzkoušet si, jestli na to mám, nebo ne. Věřím, že ano."

Od žáků a první třídy k juniorce. Je to velký skok?
„Určitě. Jde o úplně jinou práci. Některé ústecké kluky už znám, chodí ke mně individuálně trénovat. Mám zmapované také hráče z okolí, zkusíme některé na try-out. Ale obecně už se náplň práce blíží k velkému hokeji. Budu se snažit hráčům nastolit extraligové podmínky, ale zároveň budu vyžadovat extraligový přístup. Kluci se mají určitě na co těšit."

Jaké cíle jste si vlastně s vedením Ústí nastavili?
„Máme jeden primární cíl, který platí pro mě i vedení. Udržet v Ústí extraligu. Příští ročník padají čtyři mužstva, tento úkol pro nás bude prioritní. Přeju si, abych kluky dokázal strhnout na svou stranu. Aby věřili, že když udělají, co chci, bude to fungovat. A aby nezlomili po prohře hůl. Chci dostat tým do situace, že budeme všichni tahat za jeden konec, to je pak vše o dost jednodušší. Rád bych hráče individuálně formoval na ledě i mimo něj. Jak už jsem říkal, cílem se stane udělat klukům extraligové podmínky a dostat je do stavu, kdy budou mít extraligový přístup. Abychom nebyli tým, který se občas sejde, půjde si zatrénovat, sem tam prohraje a sem tam vyhraje. Chci to mít do posledního detailu vyladěné tak, jak by to v extralize mělo být."

S čím budete na čtyřletou etapu v Letňanech vzpomínat?
„Začal jsem jako pomocný kouč u Marka Čurilly. Dva roky s Márou mi daly hrozně moc, šlo o spolupráci, kterou si budu pamatovat do konce života. Pak jsem se přesunul k Martinu Dufkovi, jemuž patří také velké díky. Obrovsky mě posunul po stránce individuálního trénování. Celou dobu v Letňanech jsem měl ty nejlepší učitele a to platí i o čase, kdy jsem chodil jako pomocný trenér s Davidem Pojkarem, Martinem Uldrichem, Martinem Rouskem i Láďou Kadaněm, jehož práce s dětmi, jak ho kluci žerou a poslouchají, je inspirativní. Na klub budu vždy vzpomínat v nejlepším. Skvělý odrazový můstek a nikde není psané, že když se mi štace nepovede, nemůžu se vrátit. Nevím, jak by k tomu přistoupilo vedení, ale myslím, že jsem si dveře nezavřel. Jednal jsem na rovinu. Moji první volbou Letňany budou vždy, parta dětí a rodičů je tu neskutečná. Mám husí kůži, když si představím konec, protože mi Letci opravdu přirostli k srdci."

Nebude se vám právě po partě lidí stýskat? Řada trenérů vztahy vyzdvihuje...
„Stesk se nedá popřít. Myslím každopádně, že nejsme kamarádi jen na zimáku, alespoň já to tak mám. Se všemi trenéry. Scházíme se i mimo stadion a v tom bych rád pokračoval. Přiznávám, šlo také o jeden z důvodů, proč jsem nechtěl Prahu úplně odepsat a přestěhovat se zpět do Ústí. Tři dny v týdnu budu v městě na individuální tréninky, abych o kluky nepřišel. Na zimáku se z role trenéra i hráče tvoří přátelství na celý život a tak se k tomu snažím přistupovat. Ostatním trenérům přeju jen to nejlepší a doufám, že se budeme vídat dál."

Nemůžu se nezeptat. Studoval jste dvě vysoké školy včetně lékařské fakulty a do toho trénoval, dá se podobné tempo stíhat i dál?
„Rozhodl jsem se k radikálnímu kroku, studium medicíny opustím a upřednostním studium trenérské A licence. Hodně jsem se v koučování vzhlédl, baví mě to a doufám, že mi to také docela jde. V budoucnu se budu chtít živit jak individuálním, tak klubovým trénováním. Šlo o těžké rozhodnutí, těžký krok, ale tak to v životě chodí. Člověk nemůže mít všechno. Rozhodl jsem se, že chci mít hokej, protože je mi v životě nejbližší. Jedna vysoká škola už nebude hrát roli a druhá se skloubit s hokejem dá, není tak náročná jako medicína. Teď už je vše jen na mně, mám to ve svých rukách. Musím se se vším poprat a jestli se dá program zvládnout? To ukáže jenom čas.“

Mrzí odchod i z toho pohledu, že v Letňanech panují ambiciózní plány do budoucna? Kde vidíte potenciál klubu?
„Osobně myslím, že potenciál je obrovský. Jsme v Praze, pokud se vyřeší nejvyšší soutěže, problémy s odchody dětí odezní. Byla to upřímně jedna z věcí, nad níž jsem přemýšlel jako první. Plány existují veliké, spousta věcí se začíná dít a já z toho právě teď vystoupím... Ovšem nacházel jsem se v situaci, kdy jsem dostal příležitost, k níž se v mém věku málokdo dostane. Je to i o štěstí, protože pocházím z Ústí. Po konzultacích s lidmi pohybujícími se v hokejovém prostředí jsem dospěl k názoru, že se podobná nabídka neodmítá. Takový je hokejový život. Někdy je čas říct odcházím. A teď nadešel.“