„Mám na něj ty nejlepší vzpomínky," vypráví Zbyněk Zavadil, když přijde řeč na Jakuba Vránu. Trenérská legenda Letců stála po boku brzy 25letého útočníka ve chvíli, kdy se teprve učil v Letňanech střílet. Když jeho svěřenec v roce 2018 přivezl domů Stanley Cup, jako prvnímu volal právě svému letitému mentorovi. Startuje krátký seriál věnovaný nejslavnějšímu odchovanci, který v neděli slaví narozeniny.

Pojďme do minulosti, pane Zavadile. Jakub Vrána vyrůstal po vašem boku, jaké byly jeho začátky?
Trénoval jsem ho od začátku až do konce. Všechno začalo v ročníku 2002/03, v klubu jsme dělali nábor a chodili jsme po všech mateřských školkách. Kuba tehdy přišel jako brankář ze Slavie a řekl mi, že už do brány nikdy nepůjde, proti Spartě tenkrát pustil asi 13 gólů. Přišel tedy rovnou v hráčské výstroji.

Poznal jste hned, že v něm dřímá talent?
Jeho první kroky na ledě mě upoutaly, věděl jsem, že v něm něco je. Důkaz přišel brzy, už ve druhé a třetí třídě se vyprofiloval v nejlepšího střelce. Postupem času dostal, i když byl mladší, rychle šanci ve starším dorostu. Hned při premiéře v Hradci Králové se stal nejlepším hráčem utkání. Týden nato jel dorost do Liberce, kde Jakub posbíral, tuším, pět bodů.

Co se dělo pak?
Rychle po něm začaly sahat okolní kluby v Praze, ale on zůstal v Letňanech, než v patnácti odešel do Švédska. Když mu bylo šestnáct, zúčastnil se světového šampionátu do 18 let, kde výkony vynikal a bodoval v každém zápase. O dva roky později vyhrál se stejnou kategorií stříbro, na kterém se hodně podílel, protože se stal nejlepším střelcem turnaje.

Myslíte, že mu působení na severu Evropy výrazně pomohlo v kariéře?
Švédsko mu rozhodně prospělo, dostal tam hodně šancí. Na druhou stranu musím říct, že kdyby tu zůstal, dám krk za to, že by hrál v osmnácti extraligu. Jakub byl navíc ve všech reprezentačních výběrech, dokonce mohl hrát čtyři roky za dvacítku, a to dokázal málokdo.

V roce 2014 přIšel draft, kdy byl Jakub nejvýše postaveným Čechem.
Je ohromné, že byl na třináctém místě, na tu chvíli nezapomenu. Potom odletěl do Ameriky, jenže ho poslali na farmu, kde strávil dva roky. Podle mě ho tohle období v kariérním vývoji zdrželo, prožíval menší krizi. Přece jenom se stával všude na evropských turnajích nejlepším hráčem. Kdyby hrál hned, mohl se hokejově posunout rychleji, jenže Washington byl nabitý skvělými hráči. Trochu nespravedlivé, ale takové zákony v NHL zkrátka jsou a budou. Na druhou stranu o pár let později přivezl tu nejlepší trofej, která jde v hokeji získat.

Sledoval jste ho, když zvedal nad hlavu Stanley Cup?
Nespal jsem kvůli tomu zápasu celou noc. Když Jakub přijel do Prahy, hned mi zavolal a společně jsme slavili i s fanoušky v Letňanech. Velká oslava pokračovala až do večera v jednom luxusním baru také s jeho rodinou a spoluhráči. Potom se trofej naplnila šampaňským a my z něj pili jako první.

Jaký je Jakub charakterově?
Nesmírně oceňuji jeho vynikající přístup a chování, nikdy jsem s ním nezažil žádné problémy. Za těch osm let, co jsme spolu byli v Letňanech, nechyběl na jediném tréninku ani zápase. Hokej tak miloval, že odmítal dělat něco jiného, rušil kvůli němu veškeré své soukromé akce jako dovolenou nebo oslavu. Měl všechny hráčské předpoklady a zároveň u něj nechyběla pokora, disciplína a slušnost. I když byl v mládeži největší hvězda, nikdy to nedával najevo. Vždycky respektoval trenéra a kolektiv si ho pokaždé velmi oblíbil. Říká se, že lepší hráči bývají někdy namyšlení a myslí si, že můžou všechno. To ale v žádném případě není jeho případ. Vrána je můj nejlepší hráč a vždy se choval s neuvěřitelnou skromností.

Když v roce 2014 vyhrál anketu nejlepšího juniora, děkoval v živém televizním přenosu hlavně vám. Zahřejí taková slova hodně?
Byl jsem velmi potěšený. I na moje nedávné narozeniny mi volal a mluvili jsme spolu půl hodiny. Neustále probíráme hokej, to bychom mohli řešit několik dní v kuse a stejně bychom všechno nestihli. Často se mě Jakub ptá, jestli něco potřebuji, pořád mi něco nabízí. Až mě to dojímá.

Podle toho, co vyprávíte, jste si velmi blízcí...
Máme k sobě tu největší důvěru. Strávil jsem s ním v Letňanech osm let, za tu dobu jsme zažili čtyři republiková mistrovství, ze kterých máme tři medaile. A další čtyři roky, kdy byl v zahraničí, za mnou dojížděl v létě trénovat. Dodnes spolu trávíme hodně času, chodíme často i na fotbal nebo golf. Na každou událost, kterou pořádá, jsem pozvaný. Měl by chodit s mladšími, ale bere mě. Přes léto se k nám mnohdy připojí i David Pastrňák, kromě tréninků pořádáme několikrát do roka noční jízdu Prahou, kde chodíme do populárních podniků. Je to náročné, končíme tak ve čtyři ráno, ale i v tomhle věku to s nimi absolvuji. Musím říct, že oba kluci jsou výborní, chovají se ohromně slušně. Beru akce vždy jako velký zážitek.

Zajel jste za ním i do Ameriky?
Několikrát mě tam zval, všechno by mi zařídil a provedl by mě zázemím ve Washingtonu. Já jsem tam ale neletěl, protože už je to v mém věku složité. I když mě výlet láká, raději Jakuba sleduji doma v televizi. Zval mě i na mistrovství světa v Bratislavě, kde hrál skvěle proti Švédům, ale zrovna jsem byl čerstvě po operaci a nemohl jet.

Jaká je podle vás jeho nejsilnější stránka na ledě?
Rozhodně ojedinělý střelecký talent. Rození střelci mají vždy něco navíc a s takovým talentem se narodil i Jakub. V NHL teď sice tráví méně času na ledě kvůli Alexandru Ovečkinovi, jenže i tak mu to pálí. Kdyby byl jeho ice-time větší, udělá ještě jednou tolik bodů, na tom trvám.

Děje se, že šikovní hráči s podobnými předpoklady s hokejem někdy mohou skončit?
Myslím si, že pokud se jedná o velký talent, končí opravdu výjimečně. Občas se ale stává, že neunesou slávu a obrovské množství peněz. Do toho přijde alkohol a nekázeň, což je pak velká škoda, obzvlášť když je sportovní talent vrozený. U Vrány ale nebyla šance, aby ho od hokeje někdo odradil.

Chodil si za vámi i po odloučení pro radu?
Často. Opakoval jsem mu, aby hlavně víc poznal svět, ale zároveň se ničím nenechal rozptýlit. Také jsem mu říkal, aby do toho nepraštil ve dvaadvaceti, ať raději vše podrobí hokeji. Je vidět, že mě poslechl.