Dvacet let o to bojujete. Sledujete postupnou cestu vašeho dítěte, aby jednou vyjelo na nejprestižnější zámořské ledy. Pak se to stane. A s trochou štěstí po čase možná začnete vnímat kolos NHL jako rutinu. K úspěchu sice vede dlouhá trnitá štreka, ale rozhodně ne nereálná. Karel Vrána může sám vyprávět: vždyť odchovanec Letců Jakub je dokonce za oceánem hvězdou. Jaké je mít syna v nejlepší soutěži světa?

„Když Jakub vyhrál Stanley Cup, bylo to něco neuvěřitelného. Neskutečně jsem si úspěch užil. Teď, po třech letech, euforie trochu pominula. Jsem zajetý, beru to normálně, už se neděje nic výjimečného. Vím, že to pro někoho, kdo nemá syna v NHL, může znít zvláštně, ale pro mě je to standardní život.

Obrovsky pyšný jsem byl už na draftu, tam ale netušíte, jestli bude kluk hrát v hlavním týmu hned, za dva roky, nebo za pět. Hrozně si přejete, aby se vše povedlo. Kubu vzal Washington, který byl tehdy neskutečně našlapaný a chtěl do dvou let vyhrát Stanley Cup. Bylo těžké se dostat do NHL hned a možná na tom byl syn také trochu bitý, protože zůstal na farmě dva roky. Potom posunuli čtyři mladé nahoru a pohár vyhráli.

Kuba nyní působí v Detroitu, ale já ještě zavzpomínám na Capitals, kde kluk strávil většinu své dosavadní kariéry a odkud mám zatím ty největší zážitky i já... Na finále v roce 2018 jsme letěli, klub vypravil jeden let jen pro rodiče. Nejvíc na té lize obdivuji, jak mají vše špičkově zařízené. Každý krok byl naplánovaný, přesně se vědělo třeba i to, kdo další na ledě zvedne pohár nad hlavu. Během běžné sezony se snažím na zápasy létat dvakrát třikrát. Vyberu si vždy období, kdy se hraje doma hodně zápasů za sebou – můžu vidět klidně šest či osm utkání v řadě. Máma Jakuba zase lítá pravidelně na Vánoce.

Kluby v NHL zároveň pořádají ještě ‚Fathers tripy‘, což je přímo program na venkovních hřištích. Za tu dobu jsem viděl dost arén, což je zajímavé. Člověk navíc s týmem absolvuje kompletní program: tréninky a meetingy v šatně. Sedíte a koukáte, jak organizace probíhá. Fascinující záležitost.

Úplně nedokážu srovnávat s českou extraligou, protože jsem blízko ní nikdy nebyl. V zámoří mají každopádně celý mechanismus zařízený skvěle. Všichni hráči přesně vědí, kde mají být. O nic se nestarají, vše jim dělá tým lidí okolo. Kluci se můžou soustředit jen na hokej. Pro běžného diváka jsou lidi typu Alexe Ovečkina polobozi, ale když do toho trochu vidíte, zjistíte, že jde o fajn lidi. Od prvního do posledního se všichni chovají mile, i když jsou zároveň trochu přísní. Mám určitě větší nervy než oni, když hrají.

Celkově bývají lidé v klubech NHL skvělí a úplně normální. Ale to víte, že když se Kubovi nedaří, má taky blbou náladu. Taky ho něco štve, zároveň však moc dobře ví, že jde o jeho vysněnou práci. Srovná se. Je rozumný, v tomto ohledu není blázen, hlava koneckonců dělá 70 procent výkonu. Hráči jsou pod hrozným tlakem, tak to ve sportu chodí. Syn věděl, že když pět zápasů nic neudělá a hraje špatně, situace není dobrá a může se stát cokoliv. Snažil se na to nemyslet s tím, že příště bude lepší. Řekl bych, že je dobře nastavený.

Ale i na psychice musel pracovat, umí být někdy nerváček. V NHL už strávil pět sezon, nehroutí se z věcí, z nichž se hroutil na začátku. Vybojoval si pozici, ví, jak se v tom orientovat. Když byl v zámoří nový, věděl, že ho kdykoliv můžou poslat na farmu, nebo ho posadit hned na tribunu, takže každý zápas je třeba odvést všechno. Tlak je na hráče vyvíjený neustále, což je pro Kubu dobře, pod tlakem totiž hraje nejlíp. Třeba Pasta (David Pastrňák) má zase rozdílné naladění. Je mu jedno, jestli bruslí na rybníku, nebo bojuje o Stanley Cup. Hokejem se baví. Oba kluci spolu něco prožili, trénují spolu i třeba s Ondrou Kašem a Filipem Chytilem, všichni se během léta schází.

A cesta na vrchol? Je to souhra řady faktorů, recept neexistuje. Na naší cestě mají obrovský podíl rodiče a hráči z Letňan, kteří utvořili v mládí syna skvělou partu, výborný trenér Zbyněk Zavadil, Švédsko. Na otázku, jak dostat syna do NHL jsem odpovídal asi milionkrát, řešení nemám.

Vím ale, že v první řadě musí sport bavit kluka, ne pouze rodiče. Když hráče nutíte, vytvoří si odpor. Kubu hokej extrémně bavil a baví ho dodnes. Znám spoustu případů dobrých hokejistů, kteří narazili na trenéra blbce a během jediné sezony je zlikvidoval, musíte mít hrozné štěstí. To je možná částečný návod, ale hlavně musí sport dítě bavit.“