„Pane trenére, už můžu na led?" ptá se nedočkavě dětský obličej schovaný pod mřížkou a zvedá hlavu málem ke stropu. Tam, kde bylo ještě minulý týden ticho a až nepříjemný klid, je teď zase pořádně rušno. Ale je to krásný hluk. Co by za něj v Ice Areně poslední měsíce dali... Letňanský areál konečně ožívá, protože od pondělí je znovu plný nadšených hráčů i zapálených trenérů. Letci všech kategorií jsou zpátky. Konečně zase na ledě.

Na tuhle dobu se čekalo příliš dlouho, ale vysněná chvíle přece jen přišla: Letci se vrátili na led a naplno se zase mohou věnovat svému milovanému sportu.

„Na led se vracím skoro po roce, takže se hodně těším,“ líčí před kabinou Letec Petr Studený, jenž čerstvě postoupil do páté třídy. „Už jsme se nemohli dočkat, všechno bylo moc dlouhé. Je super zase trénovat a vidět naše kámoše,“ plácá ho spoluhráč Josef Moravec.

Ta slova vystihují atmosféru, jaká první týden povolených tréninků panuje.

A tak není divu, že se i přes pár nastavených podmínek z ledové plochy neustále ozýval smích a radostné výkřiky. Vypadá to, že se Letňany pomalu vracejí do normálu.

Vždyť třetí květnový týden přinesl nadějné změny, kdy postupné rozvolňování zákazů a pravidel došlo až do situace, že se bezpečně podařilo navrátit sportovce do vnitřních areálů. Hráči všech věkových kategorií se tedy konečně dočkali a nově mohou trénovat tak, jak bylo před dávnou dobou zvykem.

Ve vestibulu arény je zase příjemně rušno.

Děti pobíhají po chodbách, pokřikují na své kamarády a za sebou vláčí tašku s hokejovou výbavou. V blízkosti haly posedávají usměvaví rodiče, kteří mohou na lavičkách poklábosit se svými známými. Nejen jejich potomci, ale i oni se postupně propojují zpátky s hokejovým světem. Ale co mají říkat hráči...

Někteří z důvodu pandemie netrénovali několik měsíců, a tak nohy a ruce nemusí na první dobrou úplně perfektně poslouchat. Jenže když už se jednou naučíte bruslit, tak to jen tak nezapomenete. Ani Letci nezapomněli. Nadšení se linulo podél celého hřiště, děti odhodlaně brázdily po ledě a užívaly si každý moment se svými kamarády.

Jako za starých časů.

Druhák Maxim Krivtsov rovněž neskrývá dobrou náladu. Po prvním tréninku zdvihne palec nahoru: „Je celý zpocený, ale opravdu šťastný. Vidím na něm, jak se mu to dneska líbilo," usmívá se jeho maminka, když mu v šatně rozvazuje brusli.

Kvůli omezeném počtu se děti na tréninkové ploše musejí ještě střídat, během hodiny a půl se stihnou vyměnit dva bloky po deseti hráčích.

„Přestože musíme dodržovat určitá pravidla, pocity na ledě jsou parádní,“ rozhlíží se po hale kouč Ladislav Kadaně. „Jsme opravdu vděční za to, že jsme se sem vůbec mohli vrátit.“

Úvodní trénink druhé třídy se nesl hlavně v duchu her a legrace. „Zaměřovali jsme se na to, aby si hráči zase zvykali na pohyb v bruslích, a k tomu jsme přidali nějaké hry. Děti měly doposud sportu celkem málo, ale po půl hodině jsem na nich viděl výrazné zlepšení,“ popisuje Kadaně. „Už na první pohled poznáte, jakou mají radost z pohybu."

Ačkoliv se zdá, že nucené přestávce zvoní konec, ještě není prostor na předčasnou oslavu. Naděje na obnovení normálního režimu jsou sice větší než kdy dřív, každý ale musí k aktuální situaci stále přistupovat zodpovědně.

Tak snad dětem cestu ke sportu už nic nepřekazí.