Někdy jde o správně načasovanou motivaci, jindy zasloužený dárek týmu za předvedený výkon. Letňanští trenéři řeší odměny, když hráči plní povinnosti, realizační štáby rády ustoupí z těžké rutiny. Kouč šestky Martin Hušpauer se ovšem nebojí jít ještě dál, za velké výhry v minulosti slíbil třeba nový reprák do kabiny nebo míč na americký fotbal. A co dorostenci, kteří občas zažívají scény z kultovního Hokejového zázraku?

Každý tým jede po vlastní ose. Trenéři používají různé druhy motivace, s kabinou mají specifické domluvy. Realizační štáby se ale nebojí hráče odměnit za dobrý výsledek a to různými způsoby. Někdy zabere vytoužená věc, jindy zase možnost hýbat s programem pozápasového tréninku.

„Minulý rok, zkraje sezony, to na jednom turnaji vyplynulo úplně automaticky," dává příklad Martin Hušpauer. Podle jeho slov mu tým před očima povstal jak fénix z popela, na což reagoval. „Porazili jsme zajímavé starší mužstvo, právě tam jsme objevili rituál pečení do kabiny. Náš vítězný perník."

Z nápadu se stal zvyk, který mladí Letci sami vyžadují. „Na některé kluky hodně působí, že rituál funguje. Když se náhodou stane, že maminky nenapečou, hned se tým ozve,“ prozrazuje kouč. V aktuální šesté třídě ale rozhodně nejde o jedinou spontánní věc, hráči občas dostanou možnost zabojovat o zajímavé odměny.

„Jednou jsem v kabině říkal, že pokud zvládneme další zápas, koupím nám nový reprák. Měli jsme dřív takové šumítko, slib jsem dodržel a po výhře ho přinesl," vzpomíná Hušpauer dál. Že je zrovna pro jeho grupu hudba důležitá, vyplynulo i z dalšího tématu na webu.

Ale zpátky k odměnám. Kouč dorostu Martin Uldrich vymyslel trochu jiný způsob motivace. „Máme zavedené, že když hrajeme dobře, tým dostává pití a svačiny, které kupujeme na cestách." Někdy si zase může kolektiv skrze kapitána s asistenty vybrat po výhře variantu tréninku. „Domluvíme se, změní se jedno dvě cvičení a pak nám je kluci jen nahlásí."

Hráče přirozeně nejvíc baví samotná hra, modelové zápasy na tréninku. Ty realizační štáby také často používají. „Po řadě dobrých zápasů máme třeba prodloužené bloky hry pět na pět," potvrzuje Hušpauer. „Psychologicky odměny určitě pomáhají, jde o dobrou věc. Dřív každý věděl, že v pondělí přijde na trénink, dostane nálož a bude se bruslit bez puku. Vnímání se změnilo. Když mančaft šlape, zaslouží si to, nejsem proti."

„Kluci mají hrozně rádi jednu formu rozcvičky. Používáme ji, když jsme dobře naladění. Tým se jde sám s chutí rozcvičit, nemusím nikoho nutit," popisuje Hušpauer. Myslí hru na jelena, při které hráči stojí v kruhu a přehazují si malý míček. Jelen se uprostřed musí pohybovat tak, aby se vyhýbal střelám. „Cvičení má obratnostní prvky, kluky se baví trefovat a jsou přitom vykoordinovaní. Jdou navíc upravovat pravidla v počtu přihrávek, všichni se rozcvičí vlastně vážně docela dobře," směje se kouč šestky. Když panuje dobrá nálada, může se ubrat z tvrdé rutiny.

Ale to neděje pořád.

Dorostenci mají také tresty: za velké množství faulů, špatné střídání, nebo pohyb i vyhýbání se soubojům. „Párkrát to kluci poznali, tým si musí zapamatovat, že se některé věci nesmí opakovat," ví trenér. Dělá se třeba běhání na čas a bruslení na ledě. „Jako v Hokejovém zázraku," odkazuje Uldrich na hokejový biják z roku 2004 pro připodobnění.

Kultovní film vypráví cestu podceňovaného amerického týmu na olympiádě v Lake Placid 1980. Trenér Herb Brooks neviděl u hráčů zápal během přípravného zápasu s Norskem, tým si protrpěl těžké tréninkové dávky, aby nakonec zvládl legendární turnaj a vybojoval historickou zlatou medaili včetně vítězství nad do té doby neporaženými Sověty.

„Disciplína musí být, bez toho to nejde," uzavírá Uldrich, který se mimochodem snaží svým hráčům klasické snímky ze sportovního prostředí připomínat. Také v nich se totiž dá najít motivace.

Koneckonců vždy záleží jen na hráčích, jaký zápal do hry vloží a jestli si neřeknou i třeba o odměnu navíc.