Vzpomínáte na teenagerový film Rafťáci? Letci ze čtvrté třídy se na chvíli mohli vžít do netradičních vodáckých rolí, a ačkoliv malí hokejisté většinou dovádějí spíš na pevném ledě, ukázali, že se nebojí ani svižných proudů řeky. O víkendu splavili 22 kilometrů dlouhý úsek Otavy, adrenalinový zážitek si navíc užili se vším všudy - nechybělo ani typické opékání buřtů nebo večerní zpívání u praskajícího ohně.

„Chtějí se mnou na ples, já nepůjdu,“ spustí se zvučný hlas jednoho z vedoucích v doprovodu akordů jeho kytary a hned vzápětí se ozývá sborová ozvěna „Já nepůjdu“. Ze zpěvu party Letců čiší energie. Už stihli ujít šest kilometrů, smočit se u jezu a pochytat pár kobylek. Cestou také nasbírali dřevo na táborák, od kterého se teď line lákavá vůně opečeného masa. Po vydatné večeři a únavě se i ve stanu spí dobře.

Ráno zvoní budíček už v sedm, protože trasa, již trenéři na dnešní den naplánovali, zabere téměř šest hodin pádlování. Všichni se snaží rozproudit svá těla rychlým otužením v chladné řece. Jak vysvětluje Jan Mišner: „Po večerní zábavě se nechce ani trenérům, ale na probuzení funguje studená koupel skvěle.“ Pak vyčistit zuby, nasnídat a vyráží se.

Štěstí, že se dobrodružství na raftech účastní i někteří rodiče malých Letců. „V letních měsících bývá občas málo vody, takže se jezy nedají jednoduše sjet. V takových situacích pomáhají právě dospělí, kteří vystoupí a všechny správně nasměrují,“ líčí Mišner.

Děti ale jinak s řekou zápolí jako ostřílení vodáci. „Na začátku dáváme na raft vždy dva dospělé. Když ale po chvíli vidím, jak si děti vedou, myslím, že by stačil jen jeden,“ obdivuje Mišner. I pro něj to je první zkušenost, sám na vodě nikdy předtím nebyl. Zdá se však, že si on a jeho svěřenci odnáší víc než pozitivní zážitek: „Vracíme se úspěšně, všichni šťastní a vysmátí.“

Tak snad si tohle nadšení přenesou i do hokejové sezony. Však už klepe na dveře.