Útočník, který navzdory své roli vyniká týmovým duchem a citem pro kolektivní hru. Viktor Boháček přišel do Letňan teprve před několika lety, už si však stihl vybudovat pověst nejlepšího střelce své kategorie. Prosazuje se i ve složitých utkáních, je tak skutečnou oporou sedmé třídy. Na jakou svou ofenzivní akci je dvanáctiletý šikula zatím nejvíc pyšný? „Užil jsem si hattrick do brány Liberce,“ vzpomínal v rozhovoru.

Jak ses vlastně dostal k hokeji?
Přivedl mě k němu táta, sám totiž profesionálně hrával. Když jsem poprvé přišel na led, bylo mi zhruba pět let, ještě jsem ani neuměl bruslit. Naučil jsem se to právě až na hokeji. Potom už šlo vše samo, hrozně jsem si sport oblíbil.

Původně jsi ale hrával jinde.
Ano, hrál jsem zatím celkem ve třech městech. Nejdřív na Mělníku, potom v Neratovicích. Právě u Buldoků jsem se díky trenérovi Martinu Chabadovi výrazně zlepšil v bruslení. Do Prahy k Letcům jsem přišel teprve asi před třemi čtyřmi lety.

Podařilo se rychle zapadnout mezi kluky?
Rychle jsme se skamarádili. Chtěl bych jim poděkovat, že se mě v týmu ujali a že se se mnou bavili. Největší díky patří Matyáši Stibůrkovi, který mě dodneška provází, a doufám, že se mnou bude i nadále. Jsme dobří přátelé.

Děláte si naopak někdy také naschvály a kanadské žertíky?
Neděje se to moc často, ale párkrát jsem něco podobného zažil. Například si kluci vzájemně poschovávali hokejky nebo je prohodili, takže je pak museli hledat.

„Původně jsem střelec být nechtěl."

Zpět k tobě. Na dresu nosíš číslo 10, podle čeho sis ho vybral?
Když jsem přišel do Letňan, nejdříve jsem měl trojku. Pak se ale uvolnilo místo s číslem 10, a protože se mi líbilo, poprosil jsem, jestli bych ho nemohl dostat. Povedlo se.

Post útočníka sis taky zvolil sám?
Původně jsem střelcem být nechtěl. Začal jsem však dávat dost gólů, moje role už se potom sama přirozeně vyklubala. A musím říct, že jsem v ofenzivě spokojený.

Na jaký svůj gól jsi zatím nejvíc pyšný?
Rád vzpomínám na jeden zápas proti Bílým Tygrům Liberec, protože jsem v něm vstřelil hned tři branky. Sice jsme bohužel nakonec nevybojovali výhru, ale já jsem si připsal další kanadské body.

Byla to tvoje hattricková premiéra?
Myslím, že ne. Svůj první hattrick už si nevybavím, ale od doby, co hraji, se mi jich povedlo už docela dost.

Střelecky se ti očividně daří. Jaké je, když tě trenér označí za Letce měsíce?
Udělalo mi to samozřejmě velkou radost, cítil jsem hrdost a byl jsem opravdu rád. Chtěl bych Martinu Dufkovi poděkovat za to, že mě učí na trénincích a že mi věří.

„Výhrou jsem se i docela chlubil."

Kdy ses vlastně dozvěděl, že jsi vyhrál?
Přijel jsem domů z tréninku a mamka mi řekla, že jsem něco vyhrál. Tak jsem se koukl na webové stránky klubu a zjistil jsem, že jsem zvítězil v prosincové anketě.

Vidět svoji fotku na titulce pro tebe musel být velký zážitek…
Ano, ze začátku jsem tomu ani nemohl uvěřit. Moc mě to překvapilo, ale samozřejmě příjemně potěšilo. Vlastně jsem se pak i docela dost chlubil (směje se). Někteří mě chválili, že se mi to povedlo, a radovali se se mnou.

A co tvůj hokejový vzor, kdo tě inspiruje?
Rád bych zmínil hned dvě osoby – svého tátu a pak Dominika Kubalíka, který aktuálně hraje za Chicago Blackhawks. U Dominika obdivuji jeho herní styl, líbí se mi také, jak bruslí.

Chtěl bys jednou angažmá v NHL? Jaký je tvůj hokejový sen?
Určitě bych v NHL hrát chtěl, ale nevím, jestli se mi to povede. Úroveň je hodně vysoko. Rád bych se dostal alespoň do české extraligy, třeba do Sparty nebo do Liberce.