Mezi bratrem Františkem a trenérem Zbyňkem Zavadilem stál na červeném koberci a za slavnostní hudby hleděl ke stropu haly. V Ice Areně se v ten moment odhalovala jména tří klubových legend. „Upřímně? Byl jsem z toho hodně naměkko,“ svěřil se Vojtěch Kučera, zakladatel Letců a otec celé myšlenky. Sobotní oslavy 20 let letňanského hokeje byly pro něj silným emocionálním zážitkem. „Jsem šťastný, že jsem se jich mohl zúčastnit,“ dodal někdejší dlouholetý prezident této organizace, dnes skaut Vegas Golden Knights.

Takže jste si je užil naplno?
Naprosto, ta akce byla úžasná a moc se mi líbila. Přepadla mě nostalgie, znovu jsem si prošel prostory arény, kterou jsme tu postavili, a hlavně jsme se potkali se všemi těmi úžasnými lidmi, kteří pro klub pracují a pracovali v minulosti. To bylo pro mě osobně hrozně fajn. Jen to dokazuje, jak skvělou partu jsme tu měli, jací blázni do hokeje klubem prošli. Bylo to opravdu nádherné.

Klub v rámci oslav pozval všechny trenéry, kteří zde za 20 let jeho historie zanechali nějakou stopu. Čekal jste, že se uvidíte s tolika pamětníky?
Neviděl jsem spoustu lidí už hodně dlouho, nevěděl jsem, kdo všechno přijde. Bylo skvělé se se všemi zase vidět. Nebyla to jen dvanáctka oceněných přímo na ledě, ale i další kluci - někteří s námi pracovali u Letců už od prvních sezon. Všichni tady odvedli kus práce. A já je znovu všechny rád potkal.

Jaký to byl pocit, když se u stropu haly odhalovalo vaše jméno?
Byl jsem hodně naměkko. A zároveň moc rád za bráchu i za pana Zavadila. Pro mě osobně je něco takového obrovská pocta, nečekal jsem, že by někdy viselo mé jméno v hale, a moc si toho vážím. Jsem vděčný, že nové vedení klubu ocenilo naši práci, je to pro všechny tři velké vyznamenání. Jsem hrdý na to, co se tady vybudovalo. A jsem šťastný, že to pokračuje.

Napadlo by vás, že ještě někdy uvidíte v letňanském dresu nejslavnějšího odchovance Jakuba Vránu?
Tohle bylo vážně super. Taky jsem pak četl rozhovor, kde říká, co pro něj taková akce znamená, protože se vrátil do svého dětství. Když před zápasem vyjížděli hráči postupně na led, člověku dochází, že je až neuvěřitelné, kolik dobrých hokejistů jsme tu za tak krátkou dobu vychovali.

„Obrovská pocta. Nečekal jsem, že by někdy viselo mé jméno v hale.“

Jak jste si užil hokejovou exhibici jako takovou?
Přiznám se, že jsem velkou část utkání propovídal, ale byl to super zápas. Je úžasné, že na oslavy Letců přislíbila účast esa světového hokeje - klobouk dolů před nimi i organizátory celých oslav. Mělo to velký náboj, pan Zavadil ani Kuba Vrána nechtěli prohrát. (směje se) Věřím, že si tohle všichni diváci moc užili.

V klubovém podcastu Hokej zblízka váš bratr František řekl, že jste klub předali novým majitelům ve správný čas. Že Letci potřebovali nový náboj. Souhlasíte s ním?
Určitě. Když jsme s Letci začínali, měli jsme do jisté míry mladický elán a energii a dali jsme tomu všechno. Ale je důležité, když pak přijde někdo nový a má vizi, jak to posunout dál. Když jsem slyšel plány, které by se měly v nejbližší době realizovat, je to to nejlepší, co se Letcům mohlo stát. Když jsem se teď procházel po zimáku, vrací se vám hodně vzpomínek a zase se vás zmocní krásný pocit, ale zároveň víte, že už nemáte starosti. Mám velký respekt před lidmi, co to nyní vedou a mají energii posouvat klub dál.

Na co nejraději vzpomínáte?
Třeba na úplné začátky, když byla dostavěna hala a povedlo se nám rozjet její provoz. Velká úleva byla, když jsme vychytali prvotní problémy s tím spojeny. Když byli Letci na začátku, vůbec to nebylo jednoduché, ale postupně se nám dařilo všechny kategorie výkonnostně posouvat, až jsme poráželi i ty velké kluby. To byl skvělý pocit... Další skvělý pocit byl, když jsme v roce 2014 měli na draftu první dva odchovance - jednoho hned v prvním kole, druhého ve druhém. Ti otevřeli cestu dalším. Dva hráči tak malého klubu po dvanácti letech klubové existence na draftu NHL - nevím, jestli si všichni uvědomovali, jak obrovský úspěch to je. A v dalších letech se přidávali další. Z toho mám ohromnou radost, a nejen z toho.

Z čeho ještě?
Z toho, že v minulosti i současnosti k nám dávali své děti bývalí profesionální hráči, velká jména: Tomáš Vlasák, Michal Broš, Milan Antoš, Martin Rousek, později třeba David Pojkar, Vašek Burda a další. Funguje to takhle dodnes a je to pro klub skvělá vizitka, že se tu hokej dělá na vysoké úrovni.

Co byste Letcům popřál do budoucna?
Za prvé aby se povedla přestavba arény, protože k modernímu hokeji dnes už patří moderní zázemí - a není to jen o dvou hřištích. A za druhé: aby co nejvíc dětí chtělo hrát hokej a Letci se posouvali dál a dál. Věřím, že si udrží své renomé a jméno na co nejvyšší úrovni.