Vzor pro ostatní. Útočník osmé třídy Mikuláš Kalčev jde příkladem především svým přístupem a morálkou. Už v loňské sezoně si za svou píli vysloužil třetí místo v klubové anketě o hráče měsíce, nyní se ale posunul ještě výš. Stal se totiž Letcem října. Jaký talisman mu nosí štěstí a kdo mu ho věnoval? „Na zápasy nosím náramek, který mi nedávno přivezl táta ze Španělska,“ popisuje v rozhovoru.
Kdo tě přivedl k hokeji?
Přivedl jsem se vlastně sám. V rodině ho nikdo nehrál. Já jsem se ale odmalička na hokej koukal, chodili jsme s taťkou do Tipsport arény na Spartu. Začalo mě to bavit, tak jsem poprosil rodiče, jestli bych mohl začít hrát.
Měli z toho radost?
Byli rádi, že chci dělat nějaký sport a že jsem se pro něco nadchnul. Takže jsem zhruba ve čtyřech nastoupil do přípravky k Lucii Arazímové, pak k Janu Mišnerovi a postupně procházel kategoriemi až teď do osmičky.
Říkal jsi, že jste chodili na Spartu. Fandíš jí pořád?
Ano, mám i permanentku, chodím na skoro každý domácí zápas do O2 areny. S umístěním Sparty v tabulce aktuálně nejsem moc spokojený, výkony nejsou nejlepší. Ale teď vyměnili trenéra, tak třeba se něco změní i celkově (smích).
A co zahraniční hokej? Máš tam oblíbený tým?
V americké NHL fandím Bostonu Bruins, protože mám rád Davida Pastrňáka a Davida Krejčího. Pak mezi mé oblíbené týmy patří i Carolina Hurricanes, baví mě totiž hra Martina Nečase. Líbí se mi, že je mladý a dokáže se v NHL prosadit už v takovém věku.
Viděl jsi Davida Pastrňáka v létě na exhibici?
Ano, užil jsem si to. Přesto jsem nefandil All Star týmu, ale odchovancům (smích). Na Pastovi se mi každopádně jinak líbí, že každý zápas dává góly, umí si najít dobré místo pro střelu. Celkově jeho hra je skvělá.
Tvoje hra také musí být skvělá, když tě trenér nominoval na Letce měsíce.
Z toho jsem měl velkou radost. Obrovsky si vážím toho, že mě Martin Hušpauer vybral. Mám ho fakt rád a myslím si, že nám jako trenér dokáže mnoho předat.
Kdy ses o vítězství vlastně dozvěděl?
Moje spoluhráčka Ema Hilburgerová mi poslala na Instagram screenshot z webu. V první chvíli jsem tomu vůbec nevěřil. Pak jsem se ale šel sám na stránky podívat a zároveň mi začalo přát spoustu spoluhráčů, kamarádů i trenérů.
Jaká byla reakce rodičů?
Rodičům jsem to řekl hned potom. I oni byli šťastní, že jsem získal takové ocenění, všichni mi blahopřáli. Večer jsme to lehce oslavili, ale nijak extra. Důležitější jsou pro mě týmové výkony.
A co jsi říkal na dárky za výhru?
Od klubu jsem dostal poukaz na laser game a na masáž, také moc hezký náramek a klíčenku. Od rodičů jsem nic nedostal. Pro mě bylo nejcennější, že mě trenéři nominovali, za to jsem opravdu rád. A teď jedu dál.
Nominaci jsi získal ale už v loňské sezoně, tehdy jsi skončil na třetím místě...
Ano, ale absolutně jsem nepřemýšlel nad tím, že bych se letos mohl dostat ještě výš. Prostě jsem jen dál trénoval naplno, jak jen to šlo. Snažil jsem se předvádět stabilní výkony v zápasech, poctivě chodit na tréninky, dodržovat docházku.
Máš třeba nějaké vlastní motto, které tě žene dál?
Není to vyloženě motto, ale řídím se myšlenkou: makej, hraj naplno, hlavně ať tě to baví. Pořád je to zábava.
A co rituály? Dodržuješ nějaký?
Teď mi táta ze Španělska přivezl náramek, tak se ho snažím nosit na každý zápas a podvědomě mi to, myslím, přináší štěstí. Není to tak, že bych na rituály vyloženě věřil, ale je to takový můj malý talisman.
Snad ti bude štěstí nosit i do budoucna. Jaký je tvůj největší sen?
Je jich hodně, ale myslím, že by člověk pořád měl stát nohama na zemi a pokračovat postupně. Stejně jako každý kluk bych si jednou chtěl zahrát v NHL a v reprezentaci, ale přeju si hlavně, aby mě hokej i dál bavil.
