Srdcová záležitost. I tak by se dalo shrnout působení Martina Uldricha u juniorky. Zkušený kouč totiž aktuálně vede hráče, které na ledě viděl dělat první krůčky. „Má to pro mě hlubší význam. Z mančaftu jde velká energie,“ vnímá. Ta se projevuje i na ledě, královská mládežnická kategorie v prosinci smetla všechny čtyři soupeře rozdílem třídy se skóre 45:5. Vytoužený cíl je blízko, teď však přijde nejtěžší prověrka, už v pátek (17:00) si to Letci rozdají v klíčovém souboji s kolínskými Kozly.

Bilance v prosinci je jednoznačná. Jak výkony během šňůry pěti výher za sebou hodnotíte?
S naší hrou jsem momentálně spokojený a s hráči jsem spokojený už od začátku přípravy. Ten, kdo neměl místo a nezapadal do týmu, už s námi není. I tak je kádr široký, nemusíme rušit žádná utkání a překládat termíny. Kluci výborně plní docházku a mají skvělý přístup. Další faktor je, že se potkávám s ročníkem 2003, který jsem vedl, když poprvé přišel do Letňan na hokej. Má to pro mě hlubší význam, známe se dlouho a všechny jsem za ty roky potkával… Juniorka pro mě byla číslo jedna, což podtrhuje, že se nám podařilo složit dobrý mančaft. A hráči odjinud ho kvalitně doplnili. Těším se na každý trénink a do kabiny. Máme jasně nastavená pravidla, víme, co od sebe čekat. Chceme vyhrávat, cíl máme všichni stejný. Makáme pro jednu věc. Chceme, aby se o nás mluvilo jen v tom nejlepším.

A na ledě to vychází.
Měli jsme trochu problémy s vylučováním a hrou v zápasech, kdy jsme se nechávali uspat soupeřem. Ale zlomilo se to. Kluci jsou hladoví, chtějí střílet branky. Kdo mě zná, ví, že jsem věčně nespokojený, každopádně posledních pět zápasů bylo dobrých. Jsme schopni hrát na čtyři útoky a tři obranné dvojice, nikdy bych nečekal, že se mi v regionální lize povede vést takový tým. Klobouk dolu před kluky. Navíc máme marody, kteří po návratu perfektně doplní kádr. Vytvořilo se v týmu zdravé jádro a parta funguje, od čehož se odvíjí všechno. Snažíme se s hráči jednat na rovinu, někdo hraje víc a někdo míň. Vykomunikovali jsme to spolu, známe se léta a kluci jsou teď dospělejší.

„Z kluků vyrostli fajn kluci a dobří parťáci.“

Je pro trenéra hodně speciální, když dostane po tolika letech tým, který pod ním začínal?
Určitě. Je to i sranda v tom, že si říkáme příhody a zážitky, které jsme spolu zažili. Vzpomínáme, jsou v tom i vtípky. Navíc už jde s kluky také oslavit nějaký úspěch. Můžeme rozebírat život, normálně si pokecat, už nejezdí mimo stadion angličáky. Vyrostli z nich fajn kluci, dobří parťáci.

V posledních zápasech jste pokračovali ve střílení gólů, i když jste si vytvořili brzo pohodlný náskok. Těší vás, že nepolevujete?
Samozřejmě se stává, že někdo poleví. Snažím se kluky motivovat nějakou drobnou odměnou po utkání. Když neplníme, co máme, občas vybuchnu, něco proletí šatnou a něco i upadne. Dělám to nerad, ale nejsem splachovací a není mi to jedno. Naopak se ale zároveň snažím kluky vybudit, dávat jim cíle. Mám rád pohodu, když odmakáme to, co jsme si řekli. Chci vyhrávat stejně jako kluci. Nerad vidím, když se někdo po ledě plouží za jakéhokoliv stavu.

V tabulce jste zatím druzí, ale bodové rozestupy nejsou velké. V pátek vás čeká v hangáru velká bitva proti Kolínu. Jaký je cíl do zbytku základní části a pěti posledních utkání?
Karty jsou rozdané tak, že budeme hrát s Kolínem v podstatě páteční rozhodující utkání. V každé skupině postupují dva týmy dál, pro mě je každopádně důležitější, abych cítil z mančaftu, že chce vyhrávat. O cíli jsme se každopádně s kluky v šatně bavili. Nechtěl jsem jim to předhazovat, sami s ním přišli. Řekli, že chtějí hrát o postup a budeme to tlačit, co nejdál to půjde.

Co bude proti Kozlům důležité?
Musíme udržet nervy na uzdě. Soupeř má kvalitní první lajnu a bruslivé beky, kteří umí rozehrávat a být nebezpeční při přesilovce. Je potřeba hrát co nejméně oslabení, což nás de facto stálo zápas v Kolíně, kde jsme prohráli na nájezdy. Dost zraněných nám zůstává na marodce, ale věřím v naši sílu. Kluci jsou schopni se zastoupit, mám z nich opravdu dobrý pocit.

„Máme borce, kteří by za tým padli.“

V čem se tým za podzim nejvíc posunul?
Asi z hlediska mentální stránky. Daří se nám a máme obrovskou vnitřní sílu, táhneme pospolu. Jsou tu borci, kteří by za tým a spoluhráče padli, což mi trochu chybělo minulou sezonu u dorostu. Vyprofilovali se také střelci, již jsou schopni dávat góly. Těší mě produktivita i způsob, jakým řešíme situace. V posledních zápasech jsme naházeli soupeřům dost branek. Dobře otáčíme hru z obranného pásma, držíme se co nejméně času v našem obranném pásmu a jednoduchou kombinací na jednu dvě přihrávky jsme schopni projet střední pásmo. Kluci zároveň začali víc střílet, předtím jsme snažili dohrávat akce do prázdné brány, profesorský hokej ovšem ne vždy platí. Máme víc dorážek, vyznávám razantnější styl. Hlavně oceňuji přístup kluků, máme sem tam oslavy, plesy, ale to, na čem se domluvíme, platí. Jestli v sobotu ráno přijde 20 hráčů a dva tři gólmani na trénink, vážně klobouk dolu. Asi kluci chodí na zimák rádi.

A zároveň je z nich cítit energie.
Ano, velká. Doufám, že to dotáhneme co nejdál a užijeme si pak pěknou týmovou akci. Na to se těším.

Mimochodem, jaký je největší rozdíl mezi trénováním mladší žákovské kategorie a v podstatě dospělého týmu? Člověk asi musí volit úplně jiný přístup, že?
Rozdíl je diametrální. U malých dětí musíte být spíš učitel, hodně věci názorně ukazovat a malovat. Hráči se nejlíp učí tím, že po vás opakují. Vysvětlování se zároveň musí přizpůsobit věkové kategorii a její mentalitě, u juniorů už můžete de facto použít všechny akvizice. Není nutné mluvit jako profesor, i když nejde o chlapy ostřílené životem. Mám radši než autoritativní přístup pohodu a pořádný rachot, bordel v kabině, srandu… Samozřejmě až po splnění zásadních věcí, které jsou dané. U dětí musí být naopak člověk hodně empatický, často si s nimi hrát. Hodně fungují motivace, malé odměny. Na starší hráče je naopak potřeba mít celkový týmový přístup a zároveň ho rozdělit podle hráčů, bavit se s nimi dohromady i zvlášť. U juniorů už se dají věci vysvětlovat, popisovat na rozdíl od žáků, kde je strašně důležité přímo ukazování na ledě. Co se týče zásad, přísnost je třeba v každém věku. Čím dřív se to kluci naučí, tím to mají další trenéři lehčí. Musí si to včas osvojit děti včetně rodičů, kteří přijdou na hokej a pochopit, jak to v tomto prostředí funguje.