Odpočinul si u moře v Chorvatsku, ve druhé polovině prázdnin se bude chystat na další ročník. Ale nikoliv už v Letňanech. Hokejových schopností Tadeáše Červeného si všimla pražská Sparta, kam 13letý obránce po sezoně přestoupil - coby novopečený držitel prestižního titulu Letec roku. „Byl jsem z toho nadšený. Jsem klubu za hodně věcí vděčný,“ tvrdí vítěz klubové ankety.
Co pro tebe tento triumf znamená?
Je to odměna za to, co hokeji dávám. A samozřejmě velká motivace pracovat dál. V Letňanech jsem vyrůstal od začátku, klub mě vychoval, naučil mě lásce k hokeji. To, že jsem vyhrál Letce sezony, pro mě opravdu znamená hodně moc, protože jsem to vyhrát chtěl.
Vybavíš si chvíli, kdy ses to dozvěděl?
Bylo to po tréninku na Spartě. Řekl mi to spoluhráč, když jsme jeli domů. Moc jsem to nečekal, překvapilo mě, kolik hlasů jsem dostal, třeba od trenéra Davida Pojkara nebo pana Rouska, který mě teď dva roky vedl.
Od koho tě hlas naopak nepřekvapil?
Asi od Martina Hušpauera. Ten mě vlastně vychoval od základů, naučil hrát hokej. Byl fér, uměl motivovat, byla s ním i legrace. Mám ho hodně rád.
Kolika gratulací ses dočkal?
Blahopřálo mi hodně lidí, to bylo milé. Spoluhráči, trenéři. A taky rodina, rodiče byli moc rádi, viděl jsem to na nich. Hodně mi to přáli.
Letňany už jsou v tvé hokejové kariéře minulostí, jak na svůj mateřský klub budeš vzpomínat?
Ten klub mě vychoval, dal mi lásku k hokeji, naučil mě, co doteď umím. Budu vzpomínat na všechno, na spoluhráče, na trenéry, které jsem měl. Mám to tady rád, bydlím kousek, mám to sem pět minut pěšky, takže se rád přijdu podívat, když budu mít čas.
Co ti utkví v paměti nejvíc?
Asi ty úspěšné turnaje. Třeba když jsme byli ve Frýdku-Místku. To byl nabitý turnaj, jednou jsme tam skončili druzí, podruhé to vyhráli, to bylo před rokem v srpnu. Určitě nezapomenu ani na jarní turnaj ve Švédsku. Sice se nám to moc nepovedlo, ale zase to byl poslední turnaj za Letce.
Teď máš před sebou novou výzvu ve Spartě. Jaké jsou tvé nejbližší cíle?
Hrát s týmem ligu co nejvýš a taky osobně hrát co nejvíc. Soustředím se jen na devítku, v dorostu jsou výrazně starší kluci.
Měl jsi i nabídky z dalších klubů?
Měl. Z Mladé Boleslavi, Liberce a Třince. Nakonec rozhodla lokalita, na Spartu to mám nejblíž, navíc rodiče nechtěli měnit základku.
Kdyby ses měl popsat, co je v hokeji tvou největší předností?
Věřím, že čtení hry a celkově hlava. Mám zdravé sebevědomí, věřím si, nebojím se na ledě něco zkusit, hokej mě baví. Ale vím, že musím dál pracovat, chci mít na ledě rychlejší nohy i ruce. Na to se chci zaměřit.
Když si přečteš jména minulých vítězů na klubové trofeji, kdo tě nejvíc inspiruje?
Samozřejmě hodně sleduju Lukáše Rouska, dotáhl to do NHL a ten sen mám i já. Navíc v květnu Česko vyhrálo mistrovství světa a já měl třeba možnost při semifinále se Švédskem dělat zametače ledu, takže jsem tam jezdil mezi těmi slavnými hráči. To byl pro mě velký zážitek. Hodně mě to motivuje.
Už víš, co si koupíš za voucher v hodnotě 20 tisíc korun, který jsi k trofeji dostal?
Úplně ne, část z toho ale půjde na helmu. Potřebuji černou, abych splýval s týmem. Pak se uvidí, co budu potřebovat dál.
Jaké máš ještě plány během léta?
Po Chorvatsku se chystám na Moravu za babičkou, tam strávím hodně času se svým bratrancem. A v srpnu už nám začíná sezona. Dostali jsme tréninkový plán, jsou to spíš takové protahovací cviky, trošku posilování. Taťka a mamka se mi snaží se vším pomoct, abych byl dobře připravený. Věřím, že budu.
