Hrát se v této kategorii oficiální mistrovství České republiky, patří Letci za horkého kandidáta na titul. No vážně. Bez přehánění. V letňanském hangáru se totiž zrodil kolos, který budí respekt napříč všemi regiony v zemi. Šesťáci dominují svému ročníku a svoji sílu deklarovali i v první části sezony. Přitom kdo by tohle před pár lety čekal? Nejspíš nikdo...

Šestnáct zápasů, 15 výher, ztráta jediného bodu. To je suverénní bilance letňanské šestky, která v lize ovládla svou skupinu. Skupinu, v níž se utkala třeba se Spartou nebo Bílými Tygry z Liberce, tedy organizacemi, jež v mládeži pravidelně patří k těm nejlepším. S Letci neuhrály jediný bod. A to měly pokaždé dva pokusy.

Síla letňanských šesťáků je obrovská...

Říká se o nich, že patří do TOP 3 v celé zemi - klub z pražského předměstí, který se místo dospělého hokeje vrátil k prioritě pracovat s mládeží. Šestka je názorným příkladem, že v Letňanech zvolili správný směr, a představuje diamant, který se vyplácí pracně obrousit.

Vzpomínka na tři roky dozadu je úsměvná - když si Martin Rousek tuhle partu v covidové sezoně přebíral, oroseně svraštil obočí a musel si zamumlat svou oblíbenou větu: „Tohle je teda materiál...“ Co si vybavuje? „Že ten tým měl strašně málo nabrusleno. Takže jsme s nimi de facto celý rok bruslili a snažili se do nich dostat rychlost a obratnost. Protože to je základ.“

Dnes? Dnes Letci představují reklamu na hokej šestých tříd. A sbírají jeden skalp za druhým.

Je potřeba připomenout, že v tomto věku se ještě žádná hvězda nerodí - ty klíčové hokejové roky má každý hráč před sebou. Na druhou stranu: letňanská šestka je důkazem, že systematická práce může fungovat.

„Měl jsem týmy, které když šly proti Spartě nebo Liberci, už v kabině prohrávaly o dva góly. Tady je to přesně naopak, je cítit, že soupeři se bojí nás.“

„Zdobí nás bojovnost, velké individuality, které chtějí na sobě neustále pracovat, protože je to prostě baví,“ hledá Rousek důvody ohromného progresu. „Jdou do každého zápasu naplno, nebojí se žádného soupeře a nikdy se za žádného stavu nevzdávají. Měl jsem týmy, které když šly proti Spartě nebo Liberci, už v kabině prohrávaly o dva góly. Tady je to přesně naopak, je cítit, že soupeři se bojí nás. Kluci věří v sebe sama. Věří, že porazí každého.“

Tohle říká prosím pěkně kouč, jenž často nechodí pro kritiku daleko...

Původní kádr doplnili tři kvalitní hráči z Roudnice nad Labem a dva, kteří v Letňanech dříve nastupovali za starší ročník. Složené dílky vytvořily kompletní mozaiku, jež neustále nabírá na síle. „Těžili jsme z toho, ale jestli by mě napadlo, že budeme až tak silní? To asi ne,“ přiznává Rousek.

„Máme jedny z nejlepších celoplošných centrů v celé věkové kategorii,“ vyzdvihuje například jednu z výhod kouč. A dává nahlédnout pod svoji pokličku: „Chceme, aby všichni naši kluci byli drzí na puku a vše dělali v pohybu. Chceme po nich, aby hráli hokej i v oslabení. Aby dokázali soupeře ohrozit za jakékoliv situace.“

Tým mu připomíná ročník 1999, s nímž v 8. třídě prohrál jen dvakrát v sezoně. Mimochodem, tehdy v něm hrál i Rouskův syn Lukáš, současný hráč Buffala Sabres.

Paradoxem je, že v kádru šesťáků působí i David Divíšek, syn Tomáše, generálního manažera Letňan, ale zároveň i sportovního manažera pražské Sparty. Pravděpodobně by mohl okamžitě přestoupit do Holešovic, ale nemá důvod. Když Davida vidíte, poznáte na jeho tváři, jak se v hangáru hokejem baví.

Šesťáci měli zatím jen jedinou slabší chvilku, a to ještě před sezonou na domácím turnaji, kde výsledkově propadli. Možná doplatili na pozdní start přípravy, ale to už není důležité. Teď se chystají na nadstavbu i několik turnajů na přelomu roku, kde se mimo jiné mohou střetnout s Hradcem Králové a Vítkovicemi, dvěma kluby společně s Letňany považovány za republikovou TOP 3.

Hladoví po dalším úspěchu.

Snad jen škoda, že v šesté třídě ještě žádné republikové finále o titul ČR není. Na to si tento ročník musí dva roky počkat - do osmé třídy. Šance bude obrovská, podaří-li se mimořádně talentovaný tým udržet v Letňanech pohromadě. To bude záležet především na mnohdy netrpělivých rodičích, kteří zbytečně dávají své děti předčasně do větších klubů.

„Pokud se mě na to zeptáte teď za ideální konstelace, odpovím vám: Ano, je reálné za dva roky na titul útočit,“ říká opatrně Rousek. „Musíme ale dál poctivě pracovat a nikdo nesmí odejít, to je zásadní. A nesmíme zapomenout: konkurence bude taky posilovat.“

Možná se po letech otevírá šance na obrovský úspěch.

Na úspěch, který může Letce vystřelit v mládežnickém hokeji do nových výšin.