Sršel vtípky a úsměv mu zářil od ucha k uchu. Ale taky občas pořádně šlápl do plných, aby se zadýchal. Na Romanu Červenkovi bylo snadno poznat, jak si pár dní doma užívá... Bez ledu však vydržel jen dva dny, pak svolal partičku svých známých, aby si s ním o víkendu ráno šli na hodinu zabruslit. "Potřeboval jsem se trochu sklouznout. A v Letňanech mi to umožnili," říká reprezentační útočník ve službách ruského Petrohradu.

Jak vás to napadlo?
Ve středu jsme skončili v Petrohradě, od čtvrtka jsem v Praze. A sraz repre naplánovali až na pondělí. Kdybych nebyl čtyři pět dní bez ledu, je to pro mě už docela dlouhá doba. Po dvou dnech volna jsem se musel jít sklouznout.

Dá vám vůbec něco taková hodina kamarádského hokeje?
Jde hlavně o to, že je člověk na ledě. Tělo a nohy to potřebují, protože jsou na to zvyklé. Čím déle jsem bez ledu, tím hůř se pak do toho zase dostávám. Neříkám, že by to bylo úplně hrozné, ale dva dny volna jsou tak akorát.

Blíží se olympijská nominace. Necítíte před hrami v Soči stále narůstající napětí?
Každý ten turnaj vnímá, ale proč by mělo být napětí? Jediné, co můžu udělat, je co nejlíp hrát, a pak už je na trenérovi, jestli si mě vezme. Když pojedu, budu rád a budu se snažit si to pořádně užít, protože je to největší akce za čtyři roky. Ale nemyslím si, že jsem nějak nervózní. I když je pravda, že v Petrohradu teď neprožíváme úplně nejlepší období a ten tlak je cítit.

Takže byste možná takového odreagování s kamarády jako teď v Letňanech uvítal během sezony víc...
Jasně že jo, jenže není čas. Nedá se nic dělat. O to víc si těch pár dní v Praze užívám. Je příjemné být s lidmi, se kterými se přes rok nemůžu vidět. Navíc když si s nimi ještě můžete jít zabruslit.

V létě Ice Arenu využívá hodně hráčů z KHL a dalších elitních soutěží. Patříte mezi ně i vy?
Záleží, kdy mi končí sezona. Když ji máte dlouhou, o led chvíli zase tak moc nestojíte, ale když led potřebujete, tenhle zimák bývá to první, co takového hráče napadne. I já sem v létě občas dopoledne chodívám.

Co byste jako vrcholový hokejista vzkázal dětem, které hrají za letňanský klub?
Že nejdůležitější je to, že vůbec něco dělají. Že sportují a nesedí jen doma. Pamatuju, jak jsem jako malý pořád dělal nějaký sport a počítač pro mě neexistoval. Jenže dneska venku na plácku dětí moc nevidíte... Z mého pohledu se těžko najde lepší náplň než sport. A když ji pak máte i jako dobře placenou práci, je to strašně příjemné. Obětujete tomu celý život, ale baví vás, co děláte. Já bral odjakživa sport jako zábavu a ne jako práci - a teď je to pro mě obrovské zadostiučinění.

Vidíte u Letců velkou výhodu v tom, že v Letňanech mohou na ledě trénovat celý rok?
To jo. Doba se zase posunula - na ledě se už dá trénovat celý rok, tohle jsme my v našem dětství neznali. Na druhou stranu - každé dítě by mělo být trochu všestranné, umět si zakopat do míče, zapinkat tenis s raketou... A taky není od věci si od hokeje chvíli odpočinout. Za sebe však můžu říct, že když mi jako děcku řekli, že můžu jít na led, byl jsem za každou takovou příležitost hrozně rád.

Brzy oslavíte první narozeniny vašeho syna Denise. Bude z něj taky hokejista?
Budu ho rád dávat na různé sporty, protože sport je věc, která mě provází celý život. Byl bych šťastný, kdyby něco dělal. A první volba bude samozřejmě hokejka.