Když na podzim přišel z pražské Sparty, ujal se mladšího dorostu. S extraligovým týmem v Letňanech nedostal jasný cíl, sám si ho ale stanovil. "Chtěl jsem do play off," vypráví Lukáš Lomický. Mladý kouč, který má celou kariéru teprve před sebou, předvedl své nadání během pár měsíců. Byl jen malý krůček tomu, aby jako první v historii klubu dovedl tým v nejvyšší lize do vyřazovací části. Teď jeho štace končí.

Lomický totiž odchází do Karlových Varů, s nimiž se dohodl na budoucím angažmá v minulých týdnech. Už v tu dobu se svým záměrem seznámil i vedení letňanského klubu. Výběr lokality není náhodný, 26letý rodák z Chebu prožil v Karlovarském kraji velkou část života.

"Vracím se tam, kde jsem vyrůstal a kde mám rodinu. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, ale Vary mi daly dobrou nabídku a komunikace s nimi byla na úrovni. Láká mě, že budu zase chvíli doma," vysvětlil.

"Chceme Lukášovi poděkovat za to, jak ohromný kus práce u nás odvedl, což dokazuje fakt, že do poslední chvíle bojoval o postup do vyřazovacích bojů," prohlásil prezident a spolumajitel Letců Vojtěch Kučera. "Je to velmi schopný trenér. Přejeme mu do budoucna mnoho štěstí."

Otázku nového nástupce bude vedení klubu teprve řešit.

Zklamání z nepovedeného závěru sezony

Lomický šestým rokem studuje Fakultu tělesné výchovy a sportu se zaměřením na lední hokej, aby získal nejvyšší trenérskou licenci A. Sám do svých dvaceti hrával za Karlovy Vary a později i Sokolov.

Ale smysl života našel v trénování.

Právě v Letňanech dostal poprvé ve vyšší mládežnické kategori roli hlavního kouče. A svou příležitost využil. Na Spartě dříve působil jako hlavní trenér jen u sedmé třídy, pak asistoval u mladšího i staršího dorostu. Posledních pár let dělal i videorozbory sparťanskému "áčku".

Mladší dorost Letců převzal v letošní sezoně po devíti zápasech, v době, kdy na tom nebyl moc dobře. Jenže do tří měsíců ho naučil porážet i tak silné soupeře jako Plzeň nebo právě Sparta. "Viděl jsem play off reálně, i když k němu zprvu bylo hodně daleko. Jenže jsme byli pořád na začátku soutěže, takže se s tím dalo něco dělat. Kluky to začalo bavit a plnili naše pokyny," vypráví s odstupem času.

Když na přelomu roku bodoval s týmem v 10 soutěžních zápasech v řadě, vyhoupli se Letňanští na 4. místo zaručující play off. V závěru základní části ale o něj přišli a tohle zklamání Lomický dodnes úplně nevstřebal.

"Asi na to budu ještě chvíli myslet. Nejvíc mě mrzí, že si tahle parta hráčů nakonec nevybojovala něco, na co mohla dlouho vzpomínat," přiznává. "Chápu, že jsme museli uvolnit některé kluky pro záchranu staršího dorostu, byla tam marodka i několik dalších faktorů. Ale nejvíc mě štve, jak hráči přistoupili třeba k poslednímu zápasu s PZ Kladno, kde nám už prakticky o nic nešlo."

"Chtěl jsem je k něčemu vychovat, ale zjistil jsem, že nic nepochopili. Vykašlali se na to," svěřil se.

Ještě jedna věc ho obzvlášť mrzí. "Trénoval jsem dvacet tenistů, kteří honili jen kanadské body," tvrdí. "Neházím všechny do jednoho pytle, nechci někomu křivdit, ale některým klukům bylo jedno, jak zápas dopadne. Přednější pro ně bylo, jestli dají nebo nedají gól. Mně bylo jedno, kdo ho dá."

Podle něj je dnešní mládež hodně ovlivňována také rodiči. "A přitom nejhorší je pokřikování na ně o přestávkách během zápasu. Co si ten kluk z toho pak má vzít, když slyší něco z jedné strany a něco zase z jiné?" pokládá si otázku. "Někteří kluci v tomhle věku bohužel nejsou socializovaní."

Poděkování klubu i svým kolegům

Lomický nemá rád, když se mluví jenom o něm. Většinou používá termín "my" nebo "náš trenérský tým". Tomu také děkuje za spolupráci. "Jak Martinovi Rouskovi, tak Jirkovi Černochovi nebo Honzovi Hranáčovi, který dříve hrával za Litvínov. Chodil se dívat na zápasy a často nám pomáhal i na trénincích."

Nezapomněl zmínit ani celý letňanský klub. "Byly to Letňany, které mi daly poprvé příležitost se projevit na takové úrovni. A já jsem jim za to hodně vděčný. Neříkám, že jsem neudělal žádné chyby, ale doufám, že to zase tak špatné nebylo. Každopádně jsem měl možnost získat nové zkušenosti."

Teď před ním stojí nová výzva. Kromě karlovarského dorostu, kde bude mít pod sebou téměř čtyřicet hráčů, má působit i jako videokouč u české reprezentace do 17 let. "Udělám si oko, jaká je konkurence na mezinárodní úrovni," těší se 25letý milovník hokeje.

Ostatně získat trenérskou funkci u mládeže v zahraničí je jeho sen do budoucna, byť tvrdí, že v životě příliš věcí neplánuje. "O seniorském hokeji nepřemýšlím," ujišťuje. Zatím po Praze a okolí především objíždí stadiony a sleduje všechny možné kategorie. S Letci bude do konce března.

Ti ho spatří i v příští sezoně. Už však na opačné straně barikády.