Hokej zabal, radili mu. Teď se Ital zabydluje v Letňanech

S hokejem začal až v devíti letech, do té doby neuměl ani pořádně bruslit. Spoluhráči se mu zprvu smáli. Trenéři ho dopředu odepisovali. Jenže to všechno dodávalo sílu jeho pevné vůli, která ho přivedla až do Letňan. V létě bude bojovat o místo v mladším dorostu. Možná se stane posilou Letců... Seznamte se - Giorgio Tamburini. Třináctiletý chlapec z Itálie, jenž si jde za splněním životního snu.

Když to před pár roky přišel zkusit do Slavie, zakroutili v Edenu hlavou. Když se o to samé snažil na Spartě, nechtěli Itala bez znalosti češtiny. A pak se Luca Tamburini, Giorgiův otec, dozvěděl o hokejové škole, kterou každé léto pořádal František Kučera v Letňanech. "Ověřili jsme si, jestli se skutečně jedná o toho hrdinu z Nagana. V Česku je to uznávaná osobnost, přišlo mi to jako skvělý nápad," vzpomíná táta.

Jen na vysvětlenou: Luca Tamburini v Česku podniká, díky čemuž často pendluje mezi Itálií a Prahou. Giorgio už také. Během letošní sezony přijel do Letňan několikrát z jediného důvodu: vždy na týden potrénovat s týmem a nasbírat zase o něco víc zkušeností.

Když tu byl tehdy poprvé, ani lidé z letňanského klubu neskrývali pesimismus. V té době se malý Giorgio učil hokej teprve pět měsíců. Otec mu zaplatil celý kemp jen proto, aby se na něj trenéři podívali, a když po pár dnech chtěl konečně slyšet jejich názor, pravda bolela: "Bude lepší, když s hokejem skončíte."

Giorgio měl příliš velké problémy s bruslením. O hokejové technice ani nemluvě.

Jenže tenhle verdikt ho paradoxně neuvěřitelně nakopl. Neoplýval žádnou z hokejových dovedností, zato ostatní převyšoval možná vůbec tou nejdůležitější vlastností - nezdolnou vůlí. "Já chci hrát hokej! Chci se to naučit!" opakoval dokola svému tátovi. A táta ho samozřejmě podporovat nepřestal.

Když se v Letňanech ukázal po roce, někteří nevěřili vlastním očím. Velkými pokroky postupoval dál, až letos už s určitou pravidelností trénoval s mladším dorostem. Současný kouč Martin Rousek sice tvrdí: "Jestli chce za tenhle tým hrát, bude muset přes léto hodně zapracovat na síle a fyzické kondici."

Klub však už počítá s tím, že ho přijme. A to je pro Giorgia, jenž nový školní rok zahájí již na anglickém gymnáziu v Praze, ohromný úspěch.

"Líbí se mi ten váš přístup k hokeji"

Giorgio rozhodně nejde s davem, když prý v lásce příliš nemá Italy zbožňovaný fotbal. Možná to souvisí s tím, že pochází z Merana, které je považováno za hokejové město. Tam také strávil nejvíce času ve svém sportovním vývoji. Byť začátky neměl vůbec lehké.

Na hokej se totiž vrhl pozdě, takže se rychle stával terčem posměchu i u menších dětí. Dnes? Je pravidelným členem tamních oblastních výběrů, a třebaže mu bude teprve čtrnáct, nakoukl už do italského výběru do 16 let. Bývá v hledáčku především německých skautů, kteří loví v italských vodách. Giorgio však do Německa nechce.

"Váš hokej je mi mnohem bližší," tvrdí. "Líbí se mi kombinační styl a celkově týmovější pojetí hry. A taky samotný přístup a nasazení k hokeji. V Itálii se častokrát neberou věci až tak vážně."

Ještě jedna věc však byla pro něj zásadní: "Když jsem sem přišel, nikdo se mi nesmál."

"Naopak, všichni kluci mě podporovali a snažili se mi poradit. Cítím se v Letňanech velmi dobře po všech stránkách a moc všem za to děkuju," pokyvuje hlavou. Ví, že má nedostatky, ale snaží se na nich pracovat. "Věřím, že se jednou můžu dostat na stejnou úroveň jako čeští hráči. Budu se o to snažit ze všech sil," dodává přesvědčivě.

Pochytil už i pár českých slovíček, zapracovat bude muset také na angličtině. No jo, ale jak vůbec na ledě probíhala komunikace s českými trenéry a parťáky v týmu?

"Cvičení většinou pochopím podle tabule, nejdřív se podívám na pár kluků přede mnou. S některými se navíc domluvím anglicky, nebo si to hodíme do překladače v telefonu," popisuje s úsměvem.

Situaci v klubu mu navíc usnadňuje i přítomnost šéftrenéra Jiřího Vrby, který na jednotlivé kategorie dohlíží. Ten díky někdejší štaci v cizině italský jazyk bravurně ovládá.

Když na sobě Giogio pozoroval pokroky, Tamburini senior k němu jednou přišel s otázkou: "Kam bys to chtěl dotáhnout?" Hokejové sny mívají takřka všechny děti stejné. "Do NHL nebo KHL," odvětil svému otci.

"Chci se na to dívat realisticky," říká Luca Tamburini o synovi. "Pokud ho neopustí zápal, bude pokračovat v takových pokrocích a potká ho štěstí, mohl by to jednou dotáhnout do reprezentace," uvažuje.

Giorgio už velkou vůli prokázal. Další důkaz může přijít v první sezoně za Letce.