V patnácti letech se vydal na zkušenou do rakouského Salzburgu. Ačkoliv mnoho sportovních expertů tvrdí, že brzký odchod do zahraničí není pro hráče vhodný, bývalý obránce letňanských Letců František Hrdinka je jiného názoru. I přes počáteční těžkosti spojené s odloučením od rodiny nedá na angažmá v Rakousku dopustit a rád by v něm pokračoval i v příští sezoně. Na ni se připravuje doma, v Letňanech.
Vrátil jste se po
ročním angažmá v Salzburgu. Nejde se zeptat jinak, než jak se
vám tam líbilo?Líbilo se mi tam moc,
podle mě jsou tam nejlepší podmínky na trénink v Evropě. Užil
jsem si to tam a myslím, že mě angažmá v Salzburgu posunulo
vpřed.
Stihl jste i poznat
krásy města a Rakouska?
Měl jsem sice čas na
procházení se, ale pokud jsme nehráli, tak jsme trénovali dvakrát
denně, takže na to spíše nebyla energie. Do toho jsem se musel
učit, takže jsem nejvíc času trávil na ledě a na internátu.
Takže jste studoval
v Salzburgu, nebo dálkově střední školu v Praze?
Učil jsem se dálkově,
každý měsíc jsem jezdil na přezkoušení. Musel jsem se učit
sám, měli tam samostatnou budovu právě pro ty hráče, kteří
nestudovali na místních školách.
Zmínil jste
internát. To znamená, že jste byl v Salzburgu sám?
Ano. Do Česka jsme
jezdili s týmem a když jsme hráli tady, tak jsem u nás rovnou
zůstal, pokud jsme měli volno, neměli zápasy a já musel rychle
odjet, tak pro mě přijeli rodiče.
Jak vám pomohl po
této stránce rok strávený v Rakousku? V šestnácti letech sám,
bez rodičů...
Bylo ze začátku hodně
těžké, že se mnou nikdo nebyl, nikdo za mnou nestál a já si
musel všechno zařizovat a řešit sám, ale myslím, že tak po
čtvrt roce jsem se samostatnosti naučil a dalo se to zvládnout.
Takže to musím hodnotit pozitivně. S rodiči jsem si alespoň
pravidelně telefonoval.
Jak jste na tom byl
s cizími jazyky? Uměl jste anglicky, nebo německy?
Anglicky jsem relativně
uměl. Bylo pro mě dobře, že jsme měli švédského trenéra,
který vyžadoval, aby se v kabině mluvilo pouze anglicky, takže
jsem se po této stránce hodně zlepšil. Zároveň nám na němčinu
zajistili půlroční kurz.Takže nyní umím hodně dobře anglicky
a dovedu se domluvit i německy.
Nakolik vám osobně
v Salzburgu pomohlo předchozí angažmá jiného Letce Václava
Karabáčka? Vzpomněli si na něj?
Věděli o tom, že
jsem ze stejného klubu jako Venca a byli za to rádi. Hodně si ho
tam oblíbili, ještě i nyní tam o něm mluví a jen v dobrém.
Mají ho tam rádi a myslím, že kdyby někdy ještě chtěl hrát i
v budoucnu v Salzburgu, tak ho tam přivítají s nadšením. Udělal
nám tam skvělé jméno.
V Salzburgu jste
hrál za osmnáctku, přestože vám teprve letos bylo šestnáct
let. Jak to bylo těžké?
Už čtyři roky hraji
se staršími, takže mi to nepřijde. Ale je fakt, že jsou starší
kluci v něčem lepší a silnější, takže během sezony musím
často makat ještě více, než oni, což je ale pro mě jen dobře.
To je i vidět na
vašich fyzických parametrech. V šestnácti letech u vás uvádí
Salzburg 178 centimetrů a 79 kilogramů, to jsou slušné
propozice...
Nyní už mám 183 a
85. Hodně jsem tam nabral svalové hmoty. Byl jsem měsíc zraněný,
měl jsem problémy s vazy v kotníku, takže jsem mohl chodit jen
cvičit a posilovat a během toho měsíce jsem přibral právě těch
šest kilo. Na druhou stranu jsem kvůli tomu ztratil na rychlosti,
ale po pár týdnech se to srovnalo.
Zatím mluvíte jen o pozitivech. Bylo i něco negativního na vašem angažmá, kromě
zranění?
Vlastně asi nic.
Nejobtížnější skutečně bylo, že jsem byl bez rodiny. To bylo
na všem nejtěžší, vzchopit se a fungovat sám. Ale zvládl jsem
to.
Nyní jste již
doma, budete přes léto trénovat opět s Letci?
Zatím to neplánuji,
trénuji s Vencou Karabáčkem, který se připravuje na vstupní
draft NHL. Od pondělí do pátku jsme na ledě v Letňanech, v
sobotu dokonce dvakrát. Takže tam sice trénujeme, ale ne s kluky.
Připravujeme se s panem Zavadilem individuálně na novou sezonu.
A tu strávíte kde?
Opět v Rakousku, nebo v Letňanech?
Rád bych zůstal v
Rakousku. O Letňanech nemůžu říct špatného, dobře si pamatuju, kde jsem se naučil hrát hokej. Ale v Salcburku jsem si už tak nějak zvykl. Navíc tam nyní postavili novou akademii, dvě nové haly, internát,
stroje na bruslení, všechno tam bude nové a ještě lepší než
dosud. Myslím, že mi to může opět hodně pomoct ve zlepšení.
Když hrajete ve
věkové kategorii do 18 let, sledoval jste výkony české
reprezentace právě na šampionátu osmnáctek?
Sledoval. A bylo skvělé
vidět kamaráda v televizi, poté s ním trénovat, líbilo se mi
to, jak hráli. Určitě je to pro mě i motivace se zlepšovat. Je
skvělé, když vidíte, že už v osmnácti můžete ve svém sportu
dokázat něco velkého, být známým a de facto i slavným. Určitě
bych to chtěl zažít také.
To jsou vaše
cíle třeba již do příští sezony?
Uvidíme. Rád bych se
dostal do juniorského týmu v Salzburgu, protože to už je hodně
dobrá soutěž. A rád bych se dostal s ročníkem 1997 do
osmnáctek, ale to bude hodně těžké. Spíše si myslím, že se
mi to povede až ten další rok.
Váš oblíbený
klub NHL je Boston Bruins. Máte mezi beky „Medvědů“ oblíbeného
hráče?
Z beků tam nikoho
nesleduji, líbí se mi spíše ofenziva Bostonu. Pokud bych měl
říct nějaký vzor, tak Marka Židlického. Tomu bych se chtěl
někdy přiblížit, rád bych hrál podobně jako on.
A co vám k tomu
nyní chybí? Kde vidíte své slabiny?
Musím zapracovat na
rychlosti a střelbě. Letos jsem na tom dost pracoval, ale ještě mě
čeká hodně dřiny, abych se dostal alespoň na úroveň kluků ze
současné osmnáctky.
Chtěl byste na
závěr někomu poděkovat?
Určitě rodičům, že
jsou se mnou tak trpěliví. A také panu Zavadilovi. Před
třemi lety se mě hokejově ujal a dal mi strašně moc. Bez něj
bych byl rád jen za to, že hokej nějak hraji. Hodně mi pomohl,
jsem mu za to moc vděčný.