LETCI SOBĚ: Vítězství nestačí. Základem je dobrá parta

Je jim kolem deseti let. A kromě výkonů na ledě vyžadují zvýšenou pozornost i mimo něj. V čem? Třeba v tom, aby k sobě sdíleli vzájemnou úctu. V půli minulé sezony se páťáci uměli vyrovnat s odchodem klubové legendy Zbyňka Zavadila a na ledě pořádně řádili - ale ne vše bylo úplně dokonalé. Řádit totiž umějí i v útrobách arény, kde si je pod drobnohled vzali trenéři. Více v 6. díle seriálu LETCI SOBĚ.

Až do posledních kol bojovali letňanští páťáci o celkový triumf, nakonec skončili o tři body na druhém místě. "Rozhodly o tom dva zápasy. Porážka 4:5 na Hvězdě a následně výprask 1:7 od Kolína, který nakonec ligu vyhrál," vrátil se k uplynulé sezoně kouč Martin Uldrich, který se v zimě posunul z role asistenta na pozici hlavního kouče.

"Skončili bychom první, kdyby hrály jen čisté ročníky bez starších," doplňuje ho Zbyněk Zavadil, trenérská osobnost klubu. Po pěti letech práce s tímto ročníkem ale musel od týmu ze zdravotních důvodů odstoupit.

"Nejsem alibista, vždy jsem chtěl malé kluky a jít s nimi nějaký čas po boku. S tímto ročníkem jsem byl pátým rokem a u některých kluků vidím, že to můžou někam dotáhnout," vidí zkušený kouč Zavadil. Parta malých kluků ho měla moc ráda. Stejně jako on měl moc rád je.

Svědčí o tom i vzpomínka na loučení s trenérem, jemuž tým předal z rukou malých kluků dárek na památku. Největší radost při rozlučce mu však udělal poslední vítězný zápas nad Spartou. Byl to dojemné chvíle.

"Trávil jsem s nimi pět dní v týdnu, takže jsme si k sobě získali vztah," přiznal Zavadil. Jeho slova potvrzuje i jeho nástupce Uldrich, jemuž nyní dělá asistenta bývalý hráč Petr Míka. "Kluci konec pana Zavadila vzali dobře, myslím, že je to příliš neovlivnilo. Hlavně proto, že se jen poměnila hierarchie a já se posunul z pozice asistenta výše."

Menší zádrhel ale Uldrich přece jen přiznává. Obě funkce jsou rozdílné především v tom, že zatímco hlavní kouč bývá hlavní autoritou, asistent často funguje spíš jako kamarád, kterému kluci tykají. "A tak jsme to s Petrem trochu narafičili..." líčí. "Vysvětlil jim to a kluci to od něj vzali. Sem tam jim tykání ke mně ujede, ale to neřeším. Podstatné je, že ve vážných věcech mi vykají," usmívá se kouč loňských páťáků.

"Chceme po klucích upřímnost. I při průšvizích"

Podle Zavadila je dlouhodobě málo dětí, které sportují. Také proto, že mají jiné zájmy a jejich rodiče často neberou hokej jako to nejdůležitější. "Tak třetina rodičů sport vnímá jen jako další zájmový kroužek, nechají kluky trénovat dvakrát týdně a o víkendu je pak vezmou na chatu. I přesto, že oni třeba nechtějí," vypozoroval u tohoto ročníku muž, jenž pro velký hokej vychoval už řadu slavných hokejistů.

Včetně Tomáše Vlasáka, jehož syna Marka dosud vedl také v mladších žácích letňanského klubu. "Není snadné být synem slavného otce. Kolik znáte takových, že by své rodiče přerostli?" Přesto Vlasák junior má solidně nastartováno a evidentně hokejový talent zdědil. Společně s Lukášem Strnadem a Alešem Čechem vytvořili úderné komando, před kterým se třáslo hodně soupeřů.

I Sparta a Slavia. Obě pražská "S" v posledních letech dostávala od malých Letců pravidelně "nařezáno". "Kluci skutečně ostatní převyšovali a paradoxně to přitom byli nejmladší hráči týmu, jediní z ročníku 2004," pousmál se při zmínce elitní pětky Uldrich.

Přiznává však, že třeba se zmiňovaným Alešem Čechem to měl mimo led občas trošku těžší. "Někteří kluci včetně něj občas trochu zlobili - hlavně na začátku, když jsem nastoupil... Ale byla to skvělá sezona, velké díky patří panu Zavadilovi, Petrovi i klukům. Těch pár excesů jsme si vyříkali také po sezoně s rodiči. Všichni to vzali a je tam vidět určitý posun."

Co má přesně na mysli?

"Nevadí, že jsou nejhlučnější ze všech kategorií. Spíš mi občas přišlo, že nemají úctu k sobě navzájem. Ne, že by to vyloženě neladilo, ale prostě tam byly některé náznaky. S kluky se o tom vždy bavíme individuálně, chceme po nich, aby byli samostatní a upřímní, aby se nám nebáli říct i to špatné, průšvihy. Snad nás chápou," vysvětluje svůj přístup ke svěřencům.

A zatím zřejmě nese ovoce. "Partu tužíme různými hrami a cvičením. Teď jsme zařadili do tréninku americký fotbal na ledě a je vidět, že pochopili smysl. Když si dají tělo, nejsou tam výčitky, že by chtěl někdo někoho shodit a podobně," vypráví trenér.

"Stejně jako společné běhání, kde kluci zjistili, že musí makat. Všichni, protože jsou tým, a ne že se na to jeden nebo dva vykašlou. Funguje to, navzájem se začali povzbuzovat, začíná z nich být cítit mnohem větší soudržnost," dodává.

V příští sezoně budou moci tato slova znovu prokázat přímo na ledě - už jako šesťáci.

A kdo ví, třeba z toho bude tentokrát titul.