Oliva: Poprvé jsem slyšel skandovat mé jméno. Nádhera

V týmu mužů si vydobyl pozici brankářské jedničky a rozhodně patří k jeho stavebním kamenům. A také k těm největším srdcařům, kteří za letňanské mužstvo dýchají. Aby ne, Matěji Olivovi sice je teprve 22 let, ale klubovou historii Letců pamatuje od samých počátků. A přiznává: "Je to pro mě srdeční záležitost." I proto gólman, jenž v závěru sezony tak zářil, chystá jedno překvapení.

Nejprve titul v Pražském přeboru, pak jen malý krůček za vytyčeným cílem v podobě postupu do 2. národní ligy. Co ve vás s odstupem času převládá?

Chtěl jsem jít výš, všichni jsme to chtěli. Ale měli jsme v té kvalifikaci o postup tak trochu i smůlu. Možná jsme jen potřebovali víc klidu, nevím. Každopádně je to pro nás velká zkušenost, kterou zúročíme třeba v příští sezoně.

Takže jste zklamaný?

Zklamání to bylo, vždyť nám do finále chyběly dvě branky. Když jsme v závěru posledního zápasu Lomnici tak tlačili, věřil jsem, že to ještě dáme. Ale to je sport - já vím, že je to klišé, ale je to tak. Každopádně věřím, že příště budeme ještě líp připraveni.

Po osobní stránce ale musíte být spokojen. V brance jste odchytal většinu utkání, vaše forma navíc v závěru sezony gradovala.

Chtěl jsem týmu pomoct, jak jen to šlo, a poslední vydařený zápas byl takový bonus. Mišák (kapitán Jan Mišner) nedávno v jednom rozhovoru říkal, že mě spoluhráči chtěli držet při zemi, asi proto si taky ze mě dělali srandičky pokaždé, když jsem pustil gól. (směje se) Já jsem hlavně rád, že jsem dostával příležitost a začal chytat tak hodně, protože s tím pak přichází klid a zkušenosti. Užíval jsem si každý zápas, do kterého jsem nastoupil. A ten závěr sezony, to bylo něco neskutečného.

Máte na mysli vypjaté duely v kvalifikaci?

Jo. Zápasy, kdy se hraje o všechno, jsou to nejvíc, co může být. Najednou na nás začali chodit i lidi, žili tím a zajímalo je to, což bylo něco úžasného. Nechci, aby to znělo sobecky, ale když během utkání slyšíte v hledišti skandovat vaše jméno… - já jsem tohle nikdy nezažil. Moc to pro mě znamená.

Mimochodem, jak vám funguje spolupráce s druhým gólmanem Jakubem Jurašíkem?

Přišel do téhle sezony a já tu měl vydobytou nějakou pozici, proto se moc do brány nedostal. Podle mě by si zasloužil víc příležitostí. Ale máme spolu super vztah, oba trénujeme děti ve Velkých Popovicích, zajdeme klidně na pivo nebo si zahrajeme X-box. Dokonce i na další sezonu se chceme v létě připravovat spolu. Po dlouhé době chytá se mnou kluk, se kterým si v brankovišti fakt rozumím.

Dříve to tak nebylo?

Upřímně, předtím to moc dobré nebylo, byli tu lidé, kteří mi úplně nesedli. Pro mě je teď dobře, že mám díky té celkové pohodě i větší klid v bráně. Ale to se týká celého týmu, jsme skvělá parta a to je hrozně důležité. Když shrnu všechny tři dosavadní sezony - v té první fungovala neskutečná parta a dosáhli jsme na třetí místo. V té druhé jsme byli fakt nadupaní, ale taková parta už nebyla. Letos byla parta výborná a projevovalo se to i na výsledcích. Myslím, že jsme to dokázali právě i proti té Lomnici.

Vaše přítelkyně je prý velkou fanynkou Letňan. Je to pravda?

Je. (směje se) Až si z toho kluci v kabině dělají kolikrát už legraci. Ale je to strašně milé, když si na sebe vezme letňanský dres a pomaluje se klubovými barvami. Vytváří mi úžasnou podporu.

Umí vám vyčinit, když se zápas nepovede?

Spíš mě utěšuje, že se nic neděje. Ale jestli hokej probíráme doma? Asi podle toho, jaká je nálada… Když prohrajeme a já cítím, že jsem mohl udělat víc, není se mnou řeč. Pak si ale uvědomím, že už nejsem na ledě a mám vedle sebe ji. Prožívá se mnou úplně všechno, je stejný Letec jako já. Taky si už chystám na příští sezonu jednu novinku. A hrozně se na ni těším.

Prozradíte jakou?

Nechávám si dělat novou masku s letňanskými motivy a klubovými barvami. Měním na ní design poprvé v životě a dávám si fakt záležet. Všechno jsem si navolil já, takže to bude moje vlastní dílo. Ale dokud nebude hotová, neprozradím, jak vypadá.