Loni se s rodinou stěhoval na Floridu, po roce je v Letňanech zpět. Tedy prozatím. František Viaček se vrací k ročníku 2002, s nímž léta vyrůstal v jednom týmu, a posílí tak osmou třídu do nové sezony. Během roku v zámoří poznal jiný životní styl, nabral zkušenosti k nezaplacení, naučil se o hodně líp anglicky a o pěkný kus také vyrostl. A bez rozpaků přiznává: "Neletělo se mi domů snadno."
Nemějte mu to za zlé, komu by se z prosluněné Floridy chtělo. Slunce po celý rok, nedaleko moře a rozpálené pláže, jeden zážitek za druhým. "Strašně moc se mi tam líbilo. Tak moc, že bych tam nejraději zůstal."
Bradenton, tak se jmenovalo město, kde Viačkovi bydleli - přímo na golfovém hřišti. "Začal jsem golf hrát. Ale že by mě to vyloženě nadchlo, tak to asi ne," připouští v pátek 13letý František, že má raději akční sporty.
Proto přece hraje a miluje hokej. Proto by se jím jednou chtěl živit.
Viačkova rodina se rozhodla opustit Česko především z jednoho důvodu: aby se syn a tři dcery naučili v cizím prostředí co nejlépe jazyk. Není to špatná volba, když si ji můžete dovolit. Nadějný obránce z ní může těžit.
"Nabral jsem cenné zkušenosti do života a anglicky už rozumím dobře," říká. "Dokážu si představit, že bych tam jednou zůstal natrvalo. Amerika mě nadchla," dodává. Jenže otec usoudil, že je zatím vhodné vrátit se zpět do Česka, aby vyrůstající děti nezapomněly na domov a češtinu.
A tak je Viaček junior znovu Letcem.
Za sebou má se staronovými spoluhráči několik tréninků, předtím dělal tomuto mužstvu kapitána. "Jde mi hlavně o to, abych klukům co nejvíce pomohl. Vím, že v minulé sezoně mělo mužstvo úzký kádr."
To bude mít i letos, ale s Viačkovým návratem rozhodně získalo do obrany posilu, která už se aklimatizovala zpět ve známém prostředí. Ani po příchodu na Floridu ale neměl vše tak jednoduché... Hledal si nové kamarády, zvykal si na angličtinu, studoval v nové škole a trénoval hokej jinými metodami.
Domů se dokonce vrátil s otřesem mozku. "Ale zavinil jsem si ho sám nárazem do mantinelu," přiznává. "Hrálo se tam víc do těla, ze začátku jsem si na to musel zvykat a přizpůsobil jsem se jejich hře."
Další rozdíly?
"Když jste nedávali pozor, prostě vás vyhodili z tréninku. Nebo jsme jezdili donekonečna kolečka," dává za příklad.
"Hodně se tam bruslilo, třeba celou hodinu, taky akci dva na jednoho většinou zakončují střelou a dorážkou, než přihrávkou přes obránce. Ale naučil jsem se tam líp střílet, to jo. Mám teď tvrdší střelu."
Viaček hrál za místní Gulf Coast Flames, které se ze dvou divizí na Floridě probojovalo až do finálové osmičky. Jeho tým skončil těsně před branami finále.
Ale v zámoří samozřejmě stihl shlédnout i spoustu zápasů NHL, vždyť nedaleko měla domovskou halu Tampa Bay Lightning. Detroit, Washington, Florida, Montreal či jeho oblíbený Pittsburgh - to všechno byly kluby, které viděl na vlastní oči.
Carlos E. Haile Middle School se jmenovala škola, kde letňanský zadák studoval. Dokonce byl jednou vyhlášen studentem měsíce.
"Ta škola je velká asi jako celé Obchodní centrum Letňany. Má dva tisíce lidí, kolem deseti basketbalových hřišť, baseballové hřiště, tenisové kurty, zahradu s býky a dalšími zvířaty, kde se učí biologie," popisuje Viaček.
On kromě ní studoval i dějepis a historii, angličtinu, matematiku, fyziku a tělocvik. "Každý den jsme měli sedm stejných hodin, které se opakují celý týden. Hodina má 46 minut, přestávka je pár minut na přemístění do jiných učeben," líčí tamní školní systém. "Některé předměty mi tam přišly až příliš snadné. Ale zase to bylo v angličtině, takže se to vyvážilo."
I v hokejovém týmu si z něj zpočátku dělali kvůli jeho angličtině legraci. Postupně ji vypiloval. "Mám o dost větší slovní zásobu," pokyvuje hlavou.
Kromě hokeje zažil také spoustu výletů, třeba na vznášedle mezi močály Key Westu, kde viděl i aligátory. S rodinou cestoval po okolí, navštěvoval různé pláže. S hokejovými spoluhráči zase cestoval do Detroitu.
"Chtěl bych v Americe jednou žít, v rámci hokeje tam třeba studovat," říká otevřeně. "Překvapilo mě, jaká tam je mezi lidmi solidarita. Viděl jsem tam spoustu tlustých lidí, ale viděl jsem i to, jak se třeba chovají k postiženým. A to se mi na nich líbí," uzavírá své vyprávění.
