Vysvědčení pro nejmenší. Letci dostali své první hokejky

Většina týmů se na konec června těší, začíná jim pár týdnů volna. To ročník 2009 by nejraději z ledu neslezl. Zatímco v září nastoupí poprvé do školy, v Letňanech už jedno vysvědčení mají za sebou. Za píli a nadšení, s jakým po celou sezonu trénovali, totiž dostali odměnu v podobě hokejek. Skutečně - tahle prťata doteď bruslila bez nich. A tak si při posledním setkání prožila své malé letní Vánoce.

Seřadili se do fronty a netrpělivě čekali. Jeden po druhém přistoupili k trenérce bruslení a poslušně přednesli své jméno. "A hraješ na levou, nebo na pravou stranu?" ptá se Lucie Arazimová. "Levá…" "Pravá…" Každý, kdo dostane svoji hokejku, rychle poodjede a poklepe s ní o led.

Teď už se honí jen za pukem.

Tenhle trénink je pro ně výjimečný, vůbec poprvé tak malé děti bruslí s hokejovou holí v ruce. Oproti ostatním klubům totiž mají Letci osvědčené metody. "Jinde se hned opírají o hokejku, ale u nás dbáme na to, aby se učili bruslit bez její pomoci, a to co nejdéle. Na hokejku mají čas, nejdůležitější jsou základy bruslení. Budou do žákovské sezony připravenější," vysvětluje blonďatá trenérka.

Proto teď tolik radosti. Jako byste ty dětičky postavili před vánoční stromeček.

Však některé na ten den nemohly dospat, jak se těšily. "Nespal a jen se pořád ptal, jestli ji opravdu dostane a co by se stalo, kdyby ji nedostal. Přitom hokejek má doma šest, ale téhle si cení nejvíc," vyprávěla rodina Adamcových o svém malém Pepíkovi.

Byl to roztomilý pohled. Na jednu stranu velké očekávání, na druhou ještě větší jiskra v očích. Ve skupině kolem 20 capartů nebyl jediný hošík, jenž by si svůj okamžik neužíval.

Kdyby si měl malý Mikuláš Kalčev vybrat mezi setkáním s Jaromírem Jágrem, nebo novou hokejkou, s odpovědí by prý vůbec neváhal: "Hokejku!" I rodiče ostatních vyprávěli, jak moc po ní jejich děti toužily.

Předání hokejek mělo symbolický význam - kdo ji totiž obdržel, dostal vstupenku do 1. třídy Letců, nejnižší žákovské kategorie. Od nové sezony se pod Janem Mišnerem a Martinem Rouskem budou učit základní hokejové dovednosti, další se k nim připojí během půlroku. A s přibývajícím časem odehrají i své první zápasy.

Jeden je nejupovídanější, jiný má svůj svět

Letňanská škola bruslení dokonce už zaujala i rodiny z jiných klubů, což dokazuje třeba případ Michaela Krajčíka. Jeho rodičům se nelíbily metody ve Spartě, a když se dozvěděli o prostředí v Letňanech, rozhodli se přejít a zůstat už u Letců.

Trenérka Arazimová přiznává, že se mezi ní a partou vytvořil úzký vztah. "Vznikla tu parta dětí i rodičů. Byla jsem u toho, když ty děti začínaly bruslit, to ve vás zanechá vzpomínky. Je hezké vidět jejich začátky, jak je to celou dobu bavilo. Nejdůležitější je, že sem chodí rádi."

Stejné jako dostávají učitelky v závěru školního roku květiny a bonboniéry, dostala je také ona od vděčných rodičů. "Jsem unavená, už se těším na chvíli volna. Ale tihle prckové vás stejně nabíjí, dostáváte od nich energii zpátky," děkovala Lucie všem.

Nezapomněla ani na své hokejové kolegy: "Děkuju Láďovi Kadaněmu, Mišákovi, Martinu Rouskovi i Tomáši Blažkovi. Ti všichni nám v průběhu sezony pomáhali s tréninky," vyjmenovala.

Sama před dětmi vyznává metodu cukru a biče - prý nejprve pochválit, pak zdůraznit, že se mají zlepšovat, a pak vše zase zakončit s dobrým pocitem. Jenže děti jsou děti, zvlášť takhle malé: "Budeme hrát rybičky?" zeptá se třeba Vojta Vosmík, když se trenéři snaží mluvit vážně.

Už v téhle partičce se projevují charakteristiky různých jedinců. Tak třeba zrovna Vojta má nálepku toho nejupovídanějšího. Mikuláš Kalčev je zase nejobratnější, Ivan Andruschenko nejpoctivější a Matěj Macháček nejvnímavější. Nejzlobivější? Damián Julián Ivanov. Nejrychlejší? Honzík Bajer. Pavlík Michl je zase takový… - nejblouznivější. "Prostě má svůj svět," směje se koučka.

Ti všichni si ale vysvědčení v podobě předávání hokejek zasloužili. Vzniklo to už před rokem, letos klub obdařil nastupující Letce znovu. Do budoucna by z toho měla být další letňanská tradice. Hezká a přátelská.