Je juniorským mistrem světa z roku 2001, má za sebou kariéru v extralize, kde končil v dresu Mladé Boleslavi. A ještě v uplynulé sezoně si udržoval kondici v jedné z nižších soutěží v cizině. Teď 34letý David Pojkar zahajuje svoji novou éru jako trenér hokejové mládeže. Poslední rok si udělal renomé v roli individuálního kouče, jenž připravoval děti z různých koutů republiky. V Letňanech přebírá 3. třídu.

S jakými vizemi přicházíte do letňanského klubu?
Přebírám osmileté děti, u kterých se budu snažit o co největší progres. A taky je chci naučit disciplíně. 

Přijde vám, že jim disciplína chybí?
To mi nepřijde, to tak je. Když někdo přijde na trénink a neumí skoro ani pozdravit, tak si říkám, že je někde chyba. Omílá to spousta kluků, kteří hráli vrcholový hokej, i Michal Broš to tady v Letňanech už říkal - v dnešním hokeji je často jiná výchova než za nás. Stojím si za tím, že největší zlo pro děti jsou v drtivé většině jejich rodiče. Vím, že mě řada z nich nebude mít v lásce.

Máte pověst hodně impulsivního trenéra...
Impulsivní jsem. Dopředu upozorňuju, že některé věci se jim asi nebudou líbit. Ale já si taky nenechám nic líbit a zavedu pořádek, protože kázeň nebo spíš nekázeň dnešních dětí a jejich návyky - to je něco neskutečného.

Například? 
Měl jsem možnost jet na konci uplynulé sezony na jeden turnaj s týmem, který nyní přebírám, abych si to omrknul zblízka. A nevěřil jsem vlastním očím. Když jsme dohráli zápas a kluci se měli rozutéct domů, 90 % z nich se začalo oblékat do civilu bez osprchování. Na moji otázku, proč nejdou do sprchy, mi odpovídali, že nemají ručník. Když mi pak jedna maminka řekla, že je snad každého věc, jestli se jdou osprchovat nebo ne, tak vzkazuju jí i všem ostatním rodičům: není.

Je to podle vás obraz celého českého mládežnického hokeje?
Je, nebudeme naivní a myslet si, že se to děje jen v jedné třídě. Děje se to všude. Jsou to detaily, které se nabalují. Když máte být někde hodinu před zápasem a přijdete o třicet, čtyřicet minut později, to se může stát jednou, ale ne pravidelně. O těch pozdravech ani nemluvě. Já kdybych za mých klukovských let nepozdravil na tréninku, tak jsem od trenéra dostal lepáka.

Příští týden své nové angažmá u Letců začínáte. Už jste stihl mužstvo více poznat?
Samozřejmě, hraje tam můj syn, sleduju kluky dlouhou dobu. Jsem rád, že jsem teď přemluvil rodiče Kryštofa Udržala, aby ho dali do branky, protože zdědil vlohy po tátovi a něco v něm je. My zatím neměli ani brankáře, ale pořád ještě jednoho potřebujeme sehnat. Taky tam máme dvě holky. Mě ale nezajímá, jestli je to kluk nebo holka, jsme kolektiv a pravidla budou pro všechny stejná.

Můžete prozradit své nejbližší tréninkové plány?
Sehnal jsem nám na hodinu a půl týdně kondičního trenéra Radka Výtiska, bráchu Honzy, který teď vyhrál s Libercem titul. Už s ním nějakou dobu spolupracuju. Já dětem na suchu neukážu tak správně věci jako on, ať mi žádný hokejový trenér, který se nezaměřuje na kondiční cvičení, netvrdí, že si i tak může dělat kondici s týmem sám, protože se pak spíš bavíme o jeho ješitnosti. Je to stejné, jako když mi k trojce nabízelo vedení klubu i šestku, což jsem odmítl. Jsem realista a vím, že bych si vzal až moc velké sousto, takže bych se ani jednomu týmu nevěnoval pořádně. S trénováním teprve začínám a upřímně říkám, že bych to nezvládl.

Co plánujete dál?
Přijde mi, že je tým rozkouskovaný na partičky, takže jsem nám na srpen naplánoval soustředění. Stmelíme tam trochu partu. V trénincích se budeme držet moderních trendů, v morálce a disciplíně si budu brát hodně příklad z naší doby, v níž jsem vyrůstal, protože to na nevychované děti funguje. Taky si přes léto uděláme na ledě zápas mezi kluky a jejich rodiči.

Proč?
To aby si všichni ti tatínkové, kteří hokej nikdy nehráli, zkusili na vlastní kůži, jestli hokej sami umí. Hlavně že na svoje děti při zápasech řvou slova jako jeď a vystřel! Upozorňuju, že pokud v příští sezoně uvidím nějakého tatínka, jak se z hlediště snaží při našich zápasech něco radit svému dítěti, nebudu to tolerovat. Ty děti pak mají v hlavě akorát guláš.

Prý chystáte i změny režimu v kabině...
Kluci se začnou oblékat sami, neexistuje, že tam s nimi budou sedět maminky. Už jsou dost velcí. Mě tyhle věci vytáčejí, taky jsem byl doma s mámou do svých patnácti, ale aby mě v jejich dnešním věku utírala po tréninku ručníkem? Jo a neberu námitky, že mám v týmu svého kluka - což se u rodičů taky dneska s oblibou nosí. Podotýkám, že budu všem měřit stejným metrem.

Co jste během posledního roku, kdy jste se věnoval individuální přípravě dětí a juniorů, stihl obecně vypozorovat?
Děti bývají hodně zanedbané. Roztěkané. Místo aby při týmovém tréninku na ledě dávaly 60 minut pozor, dávají pozor minut jen deset, a pak to dohánějí individuálně. Musím ale říct, že část týmu už ke mně chodí trénovat a kluci začínají chápat, co po nich vyžaduju, jsou v pozoru a nikdo z nich si nedovolí koukat jinam. Takhle to má být. Když totiž budou respektovat trenéra, budou respektovat i učitelky ve škole a rodiče doma.

Vy jste si před pár měsíci založil i vlastní kemp pro obránce. Proč?
Protože obecně se na ně v českém hokeji neklade moc velký důraz. Přitom je to hned po gólmanovi v dnešním moderním hokeji nejdůležitější post. Dnes obránce musí podporovat útok, tvořit hru, být silný na puku a zároveň spolehlivě bránit. Ale aby se to taky všechno naučil, musí si to někde vyzkoušet. Když na děti budou trenéři křičet, že něco zkazili, je to špatně, protože se k tomu už podruhé neodhodlá. Další věc je, že do obrany se dávají kluci, kteří umějí hůř bruslit. Samozřejmě by to mělo být naopak.

Těšíte se, až to už všechno vypukne a začleníte se u Letců do trenérského týmu?
Jasně. Se všemi se tam znám, mám vypomáhat i obráncům staršího dorostu, což jsem dělal už loni v létě. Musíme se s trenéry domluvit na konkrétnějším plánu. Těším se i na samotnou práci. Umím dělat s dětmi legraci, ale zároveň od nich vyžaduju respekt a kázeň. Co se týče trenérského týmu v Leňanech, tam jsou zaplaťpánbůh všechno kvalitní kluci.