Už jsem to nezvládal, vylíčil svůj odchod z klubu Hluchý

Od klubového vedení dostal důvěru, aby sedmou třídu vedl do nové sezony v roli hlavního trenéra. Jenže během dubna věci nabraly rychlý spád a všechno bylo rázem jinak. 31letý trenér Milan Hluchý totiž dostal chuť znovu naplno trénovat a po čtyřech letech oživit svou hráčskou kariéru v prvoligovém Kladně. "Vím, že jsem si tím v Letňanech zavřel dveře, ale chtěl jsem to zkusit," vysvětluje v rozhovoru.

Jak dnes vypadá váš běžný den, když už nepracujete v Letňanech?
Ráno jdu na trénink, pak si chvíli lehnu a večer jdu do jedné mé práce. Ale teď to vypadá trochu jinak než před měsícem. Mám individuální přípravu, protože s týmem jsem na Kladně přestal trénovat. Musel jsem přestat. Ta zátěž těla, které čtyři roky nehrálo hokej, byla extrémní a na zadních stranách stehen mi vznikaly prasklinky.

Z důvodu přetížení?
Ano, z toho května, kdy jsem začal naplno trénovat, se mé svaly vzpamatovávají ještě teď. Víte, já ráno jel na trénink, pak jsem si dal rychle oběd, pak jsem jel do Letňan trénovat děti a večer zase pracoval. Měsíc v kuse jsem spal čtyři hodiny denně a regeneraci jsem žádnou neměl. Já jsem sice dohnal fyzičku ve srovnání s ostatními hráči, ale bylo to za cenu abnormálního vyčerpání. Po nějakém čase zákonitě přišla únava.

A také rozhodnutí opustit Letňany...

Já to vysvětlím: dostal jsem se do situace, kdy jsem věděl, že je to dál neúnosné. Měl jsem toho hodně a z něčeho jsem musel slevit. Rozhodl jsem se zkusit návrat do profesionálního hokeje, takže svou přípravu jsem obcházet nemohl. A něčím se musím živit, takže práce jsem se taky nemohl vzdát. Dělat kouče mládeže vás totiž ve většině případů neuživí. Takže jsem nechal trénování v Letňanech.

Kdy vás vlastně napadlo, že byste zkusil oživit hráčskou kariéru?
Během dubna jsem se připravoval na přijímačky na FTVS, musel jsem běhat patnáctistovky a plavat bazény. Právě během plavání se ve mně něco zlomilo. Když jsem viděl, jak se mi dost rychle daří stlačovat jednotlivé časy, dostal jsem neskutečnou chuť a motivaci znovu hrát hokej. Vážně mě to nakoplo a dával jsem do toho maximum, čehož si všímali i na Kladně. Jenže co jsem natrénoval během května, ztrácím v červnu kvůli rehabilitaci těla. A musím přiznat, že mě to dost psychicky sráží.

Takže návrat do velkého hokeje už tak optimisticky nevidíte?
Nebudu používat velká prohlášení, že se vracím. To jsem ostatně taky nikdy nedělal. Jen to zkouším... Jedna věc je dostat zpátky fyzičku na suchu, ale druhá věc je získat zpět reakce na ledě. To je mnohem těžší. Já měl v plánu v této době trénovat co nejvíc na ledě, jenže ten plán se překazil. Takže nevím, jak to dopadne. Ale ještě jsem to nevzdal.

Zpět k vašemu rozhodnutí v Letňanech - bylo těžké ho vedení klubu oznámit?
Samozřejmě, ale musel jsem se rozhodnout, a to co nejdřív. Kdybych to totiž oddaloval, nikomu by to neprospělo. Když se to dozvěděl šéftrenér Vrba, říkal mi, ať nedělám ukvapené závěry, že se rozhodneme na konci letní přípravy, co dál. Ale já jsem věděl, že se té práce musím vzdát.

Měl jste dříve jiné představy o práci mládežnického trenéra?
Je pravda, že během dubna jsem opravdu poznal, co všechno obnáší funkce hlavního trenéra, protože minulou sezonu jsem jen vypomáhal jako asistent. A musím říct, že je to fakt hodně náročné. Spousta lidí si myslí, že jde jen o hodinu tréninku denně, ovšem to je naprosto zkreslená představa. Pokud to totiž chcete dělat naplno, zabere to mnohem víc času. A já ho neměl.

Co všechno to tedy obnáší?
Plánujete, přemýšlíte, neustále něco řešíte. S rodiči i s dětmi. Děláte dětem výchovného poradce - ten neví, kam si dal dres, tamten brečí, že ho někdo uhodil, jiný zase ztratil nákrčník. Za nějaký čas jste vyčerpaný, a když jste vyčerpaný, je to na vás vidět... Já dneska už chápu Honzu Zlatohlávka, když loni na soustředění seděl každý večer naprosto vyčerpaný. V tomhle klobouk dolů před ním. Protože děti opravdu fungují jen na energii trenéra. Kolik energie a nadšení do tréninku vložíte vy, tolik jí vzbudíte i v dětech.

Dá se říct, že vám tahle krátká zkušenost otevřela oči?

Otevřela. Teď už si myslím, že dělat trenéra dětí je víc o výchově mládeže než o samotném hokeji. A ukočírovat dvacet malých kluků, to vážně není legrace. Buď se budete soustředit jen na pár jedinců, kteří vás chtějí poslouchat, a ostatní odstřelíte. Anebo se budete snažit dát řád celému týmu, ale pak vás to stojí opravdu hodně energie. Mám velký respekt ke všem trenérům, kteří tuhle práci dělají na sto procent, protože to musejí dělat jen z lásky k hokeji a k dětem. Ne pro peníze, protože v našich podmínkách to jako práci brát nejde. Spíš jako životní poslání.

Co když vám comeback v Kladně nevyjde? Berete kapitolu v Letňanech za uzavřenou?
Já za finančních podmínek, které v mládežnickém hokeji jsou, dál trénovat nemůžu. Protože ve většině případů si k téhle práci musíte najít ještě jinou práci, a to bych pak trénování asi nedělal pořádně. Je mi to líto, vím, že jsem svým rozhodnutím přidělal lidem v Letňanech starosti, a omlouvám se za to. Ale tak už to prostě je.

Dal vám někdo v Ice Areně najevo, že kvůli vám museli Letci řešit starosti navíc?
Tak to pozor - musím ocenit přístup klubu, a to za celou dobu, co jsem tam působil. Ti lidé určitě museli být naštvaní, protože jsem jim všechno přeházel. Ale jak se ke mně na začátku i na konci zachovali, za to jim chci poděkovat. Kdyby se takhle chovala vedení i v extraligových klubech, bylo by to milionové. Letci mi v těžkých chvílích po konci kariéry podali pomocnou ruku a to jim nikdy nezapomenu. Naše cesty se ale už rozdělily.