LETCI SOBĚ: Tužení party? Hory bez počítačů a mobilů

Kdybyste se zpětně podívali na soupisku osmé třídy, našli byste na ni třináct hráčů. I přesto dokázali starší žáci Letců srdnatě bojovat se svými soupeři a sem tam předvést i hodně povedená utkání. Jejich dosavadní trenér Milan Antoš věří, že nabrané zkušenosti a herní vytížení nakonec jeho dnes už bývalé partě v dalších letech prospějí. Tenhle tým byl jako rodina. Více už v sedmém díle seriálu LETCI SOBĚ.

Zázrak. To slovo zopakoval Milan Antoš ve spojitosti se svými hochy hodně často i během sezony. "Byl to skutečně malý zázrak. Tato třída byla od začátku zvláštní v tom, že se postupně kluci rozutekli kvůli rodičům do Sparty a Slavie. Přitom to bylo podle mě naprosto zbytečné," tvrdí extraligový šampion z roku 2003 - právě v dresu Slavie.

"Kdysi tu byla skvělá parta kluků, kteří společně vyhráli několik turnajů. Jenže před poslední sezonou to rodiče potrhali a my pak hráli většinu sezony na dvě pětky. Kluci to ale zvládli se ctí, patří jim za to obrovský dík,“ vypráví dál Antoš. Ten zde mimo jiné vede i svého 14letého syna Milana.

Dobré kamarádství mezi hráči potvrzuje i Antoš junior. Tahle třída se k sobě opravdu chovala slušně a přátelsky.

Možná je stmelil právě zmiňovaný rozpad ročníku - jako by to jejich soudržnost ještě více utužilo. Důkazem budiž třeba jeden zavedený rituál: když se v některém zápase zrodil autor hattricku, musel po víkendu přinést na trénink "zápisné". Kabinou tak občas voněly chlebíčky a další pochoutky. Z kluků vyzařovala upřímná radost.

"Jsme dobří kamarádi, hrajeme spolu často už od přípravky. Vím, že to mohlo být ještě lepší, ale to vždycky,“ doplňuje syn Antoš, dobře vybavený útočník. To, aby v týmu navzájem fungovaly vazby a kamarádství, jeho otec rozhodně nezanedbával.

Nejoblíbenější zábava? Strkání do křoví

Před minulou sezonou vzal své svěřence do Krkonoš. Na tom by nebylo nic zvláštního, pokud by parta puberťáků nebyla tři dny bez internetu a počítačových her. "Já jsem na to zvyklý, jezdíme sem na chatu často, ale pro kluky to bylo nové," pousmál se při zpětně mladší z klanů Antošů.

V dnešní době je útěk před moderní technikou těžký. A trenér Antoš to velmi dobře ví. "Proto mě doslova konsternovalo, jak si kluci dokázali bez počítačů a televize hrát a bavit se obyčejnými stolními hrami. Potřebují být v kolektivu a bavit se společně, ne aby byl někdo odstrčený. A tohle hrozně pomohlo. Musím říct, že i pro mě bylo nabíjející, když jsem to celé viděl.“

"Jo, bylo to fajn, ale my blbneme i jinak. Naše neoblíbenější kravinka? Když se běhá v Letňanech kolem haly a plavečáku, tak se strkáme do keřů, které jsou kolem," culí se mladší Milan.

Jak přiznává, uplynulá sezona mu v tomto hodně dala. "Když hrajete třeba jen na čtyři beky a ob střídání jste na ledě, a to zápas, co zápas, je to hodně vyčerpávající. Ale zároveň vám to pomáhá, zlepšujete se. Určitě jsem se pomalu, ale jistě rozvíjel," dodává.

Jeho otec vidí ještě v něčem velkou výhodu. "Progres u některých kluků byl obrovský. Když totiž uděláte chybu a hned vzápětí musíte jít opět na led a znovu jste pod tlakem, tak vás to může psychicky dost posílit," dodává Antoš senior. "To se i stalo, takže kluky musím hodnotit jen a pouze kladně,“ zakončuje vzpomínku na uplynulou sezonu malého zázraku.

S opravdovou nostaligí...

Tahle parta totiž přechází do mladšího dorostu, takže zcela pohromadě hrát odteď už nebude. Stejně jako trenér, který nově vede starší dorost.